REPORTÁŽ  (fm) Jak je již po několik let určitou srpnovou tradicí a jistotou, konaly se i letos pod pořadatelskou taktovkou sportovního klubu SK Špilberk částí bruslařů oblíbené, částí neoblíbené (nehodící se škrtněte) inline závody na brněnském Výstavišti. Pořadatelé přislíbili nový, vylepšený okruh, což byla výzva a hozená rukavice pro všechny odpůrce tohoto závodu, aby se pro tentokrát do Brna přijeli podívat.

 REPORTÁŽ  (fm) Během červencové okurkové sezóny není snadné najít zajímavý závod, naštěstí se v termínovce objevila Opava, což je samo o sobě zárukou nejen pohodové domácí atmosféry ale i kvalitní tratě. I když předpověd počasí nebyla pro opavský víkend moc příznivá, nakonec se počasí umoudřilo a rozhodlo že bude tak akorát, což znamenalo oblačno a příjemných 18C.

 REPORTÁŽ  (fm) Existuje několik závodů, které by rozhodně neměly chybět v kalendáři aktivního  bruslaře - závodníka. Pokud pominu domácí závod v Račicích, jedná se převážně o závody u našich německých sousedů – ať jsou to jarní závody ve Spreewaldu, Berlínský a Kolínský maraton, či v neposlední řadě pak tradiční stovka v oblasti Lužických jezer.

 REPORTÁŽ  (fm) Ač by se mohlo zdát že v době léta bude termínovka plná zajímavých závodů, opak je pravdou – přes léto mnoho závodů není. Osobně si myslím že je to trochu paradox, inline bruslení je typicky letní sport a kdy jindy než v létě by se tedy mělo jezdit? Bohužel přes léto se skoro nezávodí a například počet závodů v červenci se dá lehce spočítat na prstech, možná i jedné ruky.

 REPORTÁŽ  (fm) I když jsem v posledních několika letech objel celkem slušnou řádku závodů jak u nás, tak v Evropě, přesto tady stále byl jeden závod, o kterém jsem slyšel celé legendy, ale který mě, po pravdě řečeno, nikdy zas tolik nelákal. Až když jsem shlédnul televizní dokument věnovaný právě závodu 24h Roller Le Mans, kde Michal „Nepáč“ Nepovím téměř s posvátnou úctou a slzami v očích přirovnával závod k závodu všech závodů (cituji doslova „je to taková bruslařská Mekka“ – pro ty mladší, neplést s McDonaldem!), dospěl jsem k názoru že pokud jsem nejel Le Mans, jako bych snad ani nebyl bruslař.

 REPORTÁŽ  (fm) Ještě nedošlo o oficiálnímu ukončení závodu LifeInLine v Ostravě a my už jsme byli připraveni na akci „Kulový blesk“ – přesun z Ostravy do Českého Krumlova, odkud druhý den brzy ráno vyrazíme do Stožce na Stožeckou brusli. Pravda, nebyl to ideální přejezd typu Ostrava-Opava, Turnov-Trutnov či Sedlec-Prčice, byl to spíš takový test který měl ukázat kdo je opravdový bruslařský nadšenec – nejenže to je do Stožce průjezd skoro přes celou republiku, ale aby toho nebylo málo, předpověď počasí oznamovala téměř jistě déšť. Bylo tedy opravdu nač se těšit.

 REPORTÁŽ  (fm) Rok se sešel s rokem a už je tu opět závod světového poháru v Ostravě. Jestliže minulý rok bylo poměrně slunečné počasí a řešilo se kdy začne pršet, tentokrát se řešilo kdy přestane pršet. Nevím jestli to bylo tím že se závodu zúčastnil i Pavel Zajpt působící v této sezóně jako zaříkávač deště (dle jeho názoru na suchu jezdí jen srabi), ale od rána to prostě vypadalo, že se opět pojede na vodě.

 REPORTÁŽ  (šb) Chtěla bych se s vámi podělit o nezapomenutelný zážitek. O víkendu jsem se zúčastnila 24 hodinového závodu inlinistů ve francouzském  Le Mans, a to jako „support“ 10ti členného mužského týmu Gigasport ISC Praha .

V sobotu dopoledne, před samotným závodem, jsme mohli využít nabídky organizátorů a vyzkoušet si závodní okruh. Tzv. paráda jízdy, se zúčastnilo opravdu velmi mnoho závodníků, členů družstev i domácích fanoušků. Nedalo mi, abych tuto možnost taktéž nevyužila, vždyť závodní okruh v Le Mans je tak známý a kdo může říci, že se po něm projel? Musím uznat, že mi ta jízda opravdu vzala dech. Trať je široká a asfalt hrubší než jsem čekala, ale bez výmolů a prasklin, prostě paráda. Docela jsem v té chvíli litovala, že nejsem závodník, abych si ten okruh více užila.

 REPORTÁŽ  Určitě by bylo zajímavé, kdybych mohl napsat že Sedm statečných z Dampu se chystá na veteránské Mistrovství světa v maratonu (World masters), bohužel skutečnost byla poněkud jiná. Statečných by se pár našlo, ale rozhodně ne sedm, maximálně tak tři, čímž by se dalo psát o tom že Tři veteráni jedou dobývat svět, což bych si dokázal představit i jako celkem vtipný titulek. Nakonec ale dal Jarda přednost lenošení, Martin vyrazit pilo(to)vat formu na jih Francie a tak jsem opět zbyl jen já sám, řekněme takový Poslední Mohykán.

 REPORTÁŽ  Europamarathon v německém Görlitzu (resp. polském Zgorzelci) patří k mým oblíbeným závodům a tak byla celkem škoda, že se mě nepodařilo přemluvit k výletu nikoho dalšího. Martin K. odjel do Francie, Jarda stále ještě nerozdýchal Napajedla a Pavel se už mentálně připravoval na Ostravu a nerad by se rozptyloval nějakým dalším, podružným, závodem. A tak jsem, jak již letos několikrát, vyrazil závodit sám.