REPORTÁŽ  (fm) Rok se sešel s rokem a už je tu opět závod světového poháru v Ostravě. Jestliže minulý rok bylo poměrně slunečné počasí a řešilo se kdy začne pršet, tentokrát se řešilo kdy přestane pršet. Nevím jestli to bylo tím že se závodu zúčastnil i Pavel Zajpt působící v této sezóně jako zaříkávač deště (dle jeho názoru na suchu jezdí jen srabi), ale od rána to prostě vypadalo, že se opět pojede na vodě.

Z Prahy do Ostravy

Na cestu jsem vyrazil v 8:00, cestou naložil Honzu Stodolu a jelo se. Já i Honza jsme si chtěli dát ještě Fitness desítku (to je ten závod pro fitnessáky, kdyby někdo nevěděl), takže čas odjezdu do Ostravy byl stanoven tak akorát - pokud by se na cestě vyskytla nějaká kolona, měli bychom docela kalup. Zrovna když jsem si říkal jak to pěkně jede, koukám, a my stojíme. Nevypadalo to moc nadějně, lidé rezignovaně opouštěli svá auta, největší pesimisté rozbalovali piknikové stolky a vzduchem se nesla vůně řízků. Jak by ne když informační tabule suše oznamovala že „Dálnice bude otevřena v 10:15“. Prostě jako když na domovní dveře dají papír s oznámením že „Voda poteče až od 17:00“. Voda neteče, dálnice nejede. Naštěstí někdo v 10:15 opravdu zvednul závoru a my jsme mohli pokračovat nerušeně až do Ostravy.

Na místo určení, kterým byla Ostrava – Poruba, jsme dorazili v 11:50, což byl skoro ideální čas příjezdu. Zaparkovali jsme poblíž startu a šli se registrovat. Tady už nebyl žádný problém, snad bych jen zmínil překvapení které si pro nás připravili pořadatelé závodu v podobě vyššího startovného na hlavní závod. Inu světový pohár, světové startovné. Tak ne, tady jsem si trochu zapřeháněl, tak hrozné to nebylo a když srovnám startovné s podobnými závody v zahraničí, tak částka 400,- Kč patří opravdu k těm lidovým. Nicméně já jsem chtěl jet i tu desítku, tak jsem si koupil pernamentku na zbylé závody ve výši (650,- Kč), čímž startovné na jeden závod vyšlo velmi levně.

Cestou do Ostravy jsme sice projeli několika úseky kde pršelo, ale chvíli před startem prvního z dnešních „dospělých“ závodů to vypadalo, že by snad mohlo být sucho. Kolečka jsem nijak neřešil, moje dráhové speciály koneckonců jezdí na všem. Na startu jsem se pozdravil s Pavlem, který mě již oznamoval že je v životní formě a že „pojede kaši už od začátku“. Jeho plánem bylo co nejdřív roztrhat startovní pole, jak on sám dodal, „oddělit zrno od plev“

Fitness desítka pro fitnesáky

Jak Pavel řekl, tak i udělal. Hned po startu vyrazil do čela a i když se jelo do kopce, byl velmi aktivní. Já osobně jsem takový začátek nečekal, myslel jsem si že v klidu odkroužím 4 kola a dojedu si pro medaili v kategorii AK40.

Situace byla ovšem poněkud jiná. Klid mě přešel hned v prvním kole, ve druhém jsem se rozloučil s medailí v kategorii a ve třetím jsem se modlil abych vůbec dojel. I přesto jsem se ale stále držel v prvním balíku a stále jsem nemohl pochopit, proč se závod jmenuje Fitness desítka když jedeme průměrnou rychlostí 35 km/h! Už vidím bruslařského nadšence jak říká „tak já si to mámo zajedu, když je to pro ty fitnessáky“, vleze na start a udělá to frnk frnk a přejede okolo něho shinkanzen.

V posledním kole se ve stoupání utrhla skupinka 4 jezdců a nás zůstalo asi 14 v hlavním balíku. Pavel se neustále snažil být vpředu, což se mu dařilo díky jeho aktivní jízdě, která byla snad ještě aktivnější než jogurt Activia.. Při sjezdu se balík natáhl a najednou koukám a já jsem skoro na konci! Procpal jsem se tedy trochu dopředu a před závěrečným spurtem jsem doufal, že mě to nějak vyjde.

Doufal jsem marně. Měl jsem sice nějak (= blbě) spočítané že v kategorii bych možná mohl být na bedně, ale když mě předjel nejprve Sergej Tarasov, pak Milan Škoda a nakonec i Honza Stodola, který mě pro jistotu ještě trochu nakopl abych se snad probudil, bylo jasné, že dneska to vypadá akorát tak na bramboru (anglicky potato). To mě natolik demotivovalo, že i když bylo do cíle asi 300m, přestal jsem jet a dojel si pro své 4. místo v kategorii, 18. celkově v čase (00:21:04). Pavel zvládl finiš daleko lépe a dojel si pro celkové 7. místo a hlavně 2. místo v kategorii, které si svojí parádní jízdou naprosto zasloužil.

Po závodě jsem se převlékl, místo bruslí jsem vzal foťák a šel se jednak trochu odreagovat, ale i shléhnout závod žen. Těch se na startu moc nesešlo, snad tak akorát do mariáše. Aby jim nebylo tak smutno a na trati se nebály, dali k nim pořadatelé Petra Lochmana s kamerou na přilbě. Na startu se tedy sešlo asi 30 žen, ne tak ne, zase jsem si trochu zapřeháněl, asi 20 žen, z toho 3 z ISC Praha. Můžeme tedy směle napsat že 1/7 všech závodnic byla z našeho klubu!

Závod probíhal v režii hlavní favoritky závodu Nicole Begg, které však až do poslední chvíle vydatně sekundovala česká olympijská naděje Kateřina Novotná. O celkovém vítězství Nicole Begg se pak rozhodlo až v posledním kole. Nás pak může těšit že v hlavní skupině dojely naše dvě závodnice Eva Šodková a Tereza Klimešová, které obsadily 7., resp. 8. místo. Na 9. místě pak dojela se ztrátou asi 90s na hlavní skupinu Karolína Nováková. Celý závod jsem se snažil holky povzbuzovat a jelikož jsem byl jediný na trati kdo dělal nějaký kravál (díky hlučnému kravskému zvonci) mám téměř stoprocentní jistotu že alespoň v této roli budu zachycen v televizním záznamu, který se ze závodu chystá.

World Inline Cup

Někdy okolo 16:00 jsem odložil zvonec (stejnaj byl závodu konec), obul brusle a vyrazil na hlavní závod dne, tentokrát již bez foťáku. Situace okolo deště sice nebyla jasná do poslední chvíle, ale vypadalo to že by pršet pro tentokrát nemuselo. Na startu bylo podstatně více závodníků než v předešlém závodu žen, ale i tak si myslím že na závod světového poháru je 120 startujících hodně málo. ISC Praha jsem zastupoval jen já, Martin Jirsa a David Novák, což je také škoda, ale aspoň tady byla nějaká ta šance zabojovat v kategorii „rakváčů“ (jak s oblibou nazývá Martin Kuchař kategorii AK40).

Před závodem byla představovačka závodníků a najednou koukám, vedle mě je Januus Laugus, estonec, kterého znám již z European a World Masters. Jak je ten (bruslařský) svět malý, že. Prohodili jsme pár estonských zdvořilostních výrazů a šlo se na start. Během 30s zazněl startovní výstřel a vyrazili jsme. Odstartoval jsem (opět) celkem slušně, velmi slušně, přede mnou byl Honza Pecka a za mnou Petr Lochman. Bohužel iluze toho že jsem se hezky rozjel trvala do první otočky, po které následovala svižná jízda z kopce, během které jsem se začal propadat a propadat až jsem nechal Pecku s Lochmanem a ostatními daleko před sebou. V tu chvíli okolo mě projel David Novák, což mě tak překvapilo že místo toho abych se ho chytil, jsem jen koukal a koukal a David mizel a mizel. Během chvilky mě pak dojel další balík a začali jsme sbírat podobné odpadlíky, jako jsem byl já – mj. Michal Krále, Milana Jeřábka atd.

Balík, kde se nic neděje

Odjeli jsme tedy kolo a já už začal tušit, že tady to rychleji nepojede a pokud jsem chtěl pomýšlet na lepší umístění, měl jsem si trochu máknout a zkusit jet aspoň chvíli s Davidem. Otázka je, jak dlouho bych to vydržel, například Vojtu Drasticha jsme dojeli už ve 2. kole. Aby toho nebylo málo, objevil se za mnou Martin Jirsa a důvěrně mě sdělil, že „tady v tý skupině se už nic nestane“. Tím mě opravdu velmi povzbudil, zvláště když jsme byli v podstatě na začátku závodu!

Martin měl pravdu, dalších několik kol se nic nedělo, jen jsme sjeli pár dalších odpadlíků. I tak jsem se ale snažil jet aktivně na začátku balíku, kde jsem se neustále prostřídával ve vedení. Nebyl problém zařadit se zpátky do balíku, zejména pokud byl na třetím místě Milan Jeřábek, který mě velmi gentlemansky pouštěl před sebe, tedy nejen mě ale i všechny ostatní, kteří střídali z prvního místa. Jen škoda že Milan za to ani jednou nevzal aby nám ukázal jak se jezdí špice v Šumperku. Na druhou stranu ho celkem chápu, já kdybych měl svoji kategorii v kapse tak bych se také nepouštěl do žádných větších akcí.

Tři kola před koncem se v našem balíku stále nic nedělo, za zmínku stojí jen pokus o odjetí Petra Čížka, kterého jsem ale dojel a když to vypadalo že bychom se mohli připojit ke skupince která nás předjela o kolo, Petr najednou cukl a přestal jet a snadc se i začal dloubat v nose, což byla škoda. Bylo tedy jasné, že se rozhodne ve spurtu, kdo bude 34. a kdo 50., tolik nás v tom balíku bylo.

Před závěrečnou otočkou jsem měl celkem dobrou pozici, o kterou jsem ale v okamžiku přišel a najednou koukám, všichni jsou přede mnou, dokonce i pan Šimáček který už má také kategorii skoro sám pro sebe. Naštěstí pan Šimáček místo aby sprintoval do cíle, letěl vzduchem do trávy a tak jsem alespoň nedojel poslední, ale i tak se ztrátou asi 4s. Za mnou pak nakonec skončil i Petr Čížek, který byl po zásluze potrestán za to, že se místo pokusu o únik začal dloubat v nose.

Další bramborová

Nakonec jsem dojel na nelichotivém 48. místě v čase (00:59:48), na 4. místě v kategorii, tedy zase ta bramborová, to je vůbec zajímavý den. Jediné co mě snad mohlo těšit byl fakt, že jsem těch 33km dojel pod 1 hodinu, dojet to v 1:01 tak to bych ty brusle asi vzal a zahodil.

Na závěrečný ceremoniál jsem přišel už zase s foťákem na krku, abych (se skřípěním zubů) vyfotil stupně vítězů v kategorii AK40, kterou vyhrál Martin Jirsa před Honzou Stodolou a Petrem Jandou. Škoda, dalo se jet lépe, ale jak v desítce tak i v hlavním závodě jsem zpackal závěrečný finiš a tak se nemůžu divit že jsem skončil tam kde jsem skončil. Tak příště to snad bude lepší.

A jak si dnes vedli všichni naši závodníci?

Fitness desítka

Pavel Zajpt, celkové 7. místo, 2. místo v kategorii AK30 (00:20:59)

Pavel jel velmi aktivně a i když je jeho umístění pro mnohé překvapením, celkové 7. místo si naprosto zasloužil. Pro Pavla to byl zárověň první letošní závod kdy nepršelo a jak se Pavel nechal slyšel, jet se v Dampu na suchu, je z něj mistr Evropy.

František Míček, celkové 18. místo, 4. místo v kategorii AK40 (00:21:04)

Já jsem si „zajel to svoje“ a rozhodně to nebyla taková pohoda jak jsem před startem předpokládal. Vzhledem k tomu že do závěrečného spurtu jdu s tím že jsem poslední, nemůžu líp než poslední dojet, že.

Rostislav Šticha, celkové 39. místo, 10. místo v kategorii AK40 (00:23:03)

Rosťa si zajel svůj standardní závod a víc než celkové pořadí ho jistě uspokojuje skutečnost, že konečně má fotku s Nicole Begg! Škoda že není svatební, viď Rostíku.

World Inline Cup 33km

Eva Šodková, celkové 7. místo, 6. místo v kategorii J19 (01:06:01)

Eva si v pohodě hlídala svojí pozici v balíku a závěrečným spurtem si vybojovala celkové 7. místo.

Tereza Klimešová, celkové 8. místo, 7. místo v kategorii J19 (01:06:01)

Terka jela velmi aktivně a v průbehu závodu byla vidět, bohužel v závěrudoplatila na skutečnost že závod se jede na to kdo projede první cílem a to byla bohužel dnes Eva (alespoň v rámci závodnic ISC Praha).

Karolína Nováková, celkové 9. místo, 8. místo v kategorii J19 (01:07:37)

Karča jela nejlépe jak mohla, škoda jen že nedokázala v posledním kole udržet balík, pak by celkové umístění mohlo být možná ještě lepší.

David Novák, celkové 27. místo, 1. místo v kategorii AK30 (00:56:21)

David jezdí v poslední době v naprosté pohodě a tomu odpovídají i výsledky. Jak sám přiznal, najednou byl ve skupině, kde na něho najednou mluvili závodníci cizím jazykem, ať to již byla estonština, španělština či tatarština. David se nelekl ani samotného závěru závodu kde se pokusil společně s Vojtou Pospíšilíkem odjet z balíku a i když se jim to nakonec nepodařilo, v závěrečném spurtu přesprintoval např. Honzu Pecku. Sladkou třešničkou za výborným závodem bylo pak vítězství v kategorii AK30, kde se před Davidem musel sklonit, kamera nekamera, i legendární Petr Lochman.

Martin Jirsa, celkové 39. místo, 1. místo v kategorii AK40 (00:59:43)

Martin zabojoval a při neúčasti Jardy a Martina K. vyhrál kategorii AK40, což se, zejména u nás „rakváčů“, velmi cení. Škoda jen že Martin nedal před závodem přednost lákavému svátečnímu obědu v podobě husy s knedlíkem, protože jsem pak mohl být na bedně i já!

František Míček, celkové 48. místo, 4. místo v kategorii AK40 (00:59:48)

Opět jsem si zajel pro bramborovou medaili v kategorii AK40, takže velmi, velmi úspěšný den ... Teď už snad jen zbývá abych si dal někde k večeři bramborák.

Stránky závodu: http://www.lifeinline.cz/cz/ostrava-2011/program-wic-chance-lifeinline-tour-ostrava-2011-
Výsledky: http://www.lifeinline.cz/cz/ostrava-2011/vysledky-ostrava-2011

Trať: 3,05km dlouhý okruh v Ostravě – Poruba, po startu kruhový objezd, pak táhlé stoupání, otočka a sjezd dolů na kruhový objezd, pak rovinka, otočka a další rovinka do cíle. Dle mého názoru jeden z nejlepších okruhů seriálu LifeInLine. I když to vypadalo že se opět pojede na mokru, trať byla nakonec suchá.
Počasí: oblačno až zataženo, několikrát začalo drobně pršet ale déšť po chvilce ustal, teplota okolo 22C 

František Míček