ISC Praha - Speed Skating Team

Českomoravský pohár (28.5.2011, Napajedla)

 REPORTÁŽ  Jestliže seriál LifeInLine odstartoval již počátkem května prvním závodem v Hradci Králové, druhý z domácím podniků, Českomoravský pohár, byl odstartován právě o uplynulém víkendu v Napajedlech na Moravě. I když termín prvního závodu sezóny byl vybírán se zvláštní pečlivostí pod dozorem zkušených odborníků z  Českého meterologického ústavu, chybička se vloudila a stalo se přesně to, co si nikdo (snad kromě prodejců okapového vybavení)  nepřál – od rána lilo jako z konve. Město se stalo jedním velkým napajedlem čímž patřičně dostálo svému názvu a jen se čekalo, kdy se dostaví divoká zvěř, která se k podobným přírodním rezervoárům vody (tedy.napajedlům) často stahuje.

Divoká zvěř se chválabohu nedostavila, tedy pokud mezi ní nepočítáme všechny příznivce inline bruslení, kteří si nechtěli, voda – nevoda, nechat ujít svůj oblíbený závod. Nás může jen těšit, že 1/6 všech závodníků na půlmaratonské trati byla z řad našeho oddílu, což vzhledem k panujícím velmi nepříznivým povětrnostním podmínkám (prostě furt lilo) je až obdivuhodné. Celkem náš oddíl zastupovalo sedm závodníků a tak se zde celkem logicky opět nabízí odkaz na Sedm statečných, ale vzhledem k tomu že nás tentokrát na startu bylo šest chlapů a jedna žena, lepší přirovnání by snad bylo Šest medvědů s Cibulkou, jelikož pohyb na mokrém silnici opticky připomínal spíš ty medvědy a do nějakých statečných měl opravdu hodně daleko.

Jako první odstartovaly ženy, kterých se sice nesešlo mnoho (nemohla chybět Petra Korvasová, pro kterou je to prakticky domácí závod a mohla klidně přijít i v bačkorách – tedy pokud by nepršelo) a po nich i zbytek startovního pole čítající zhruba čtyř desítek bruslařů včetně šesti „medvědů“ z ISC. 

Hned od startu bylo jasné, že dnes favorité závodu (Suchý, Adlt) neponechají nic náhodě a s taktikou „ujeď co nejdřív“ zmizeli svým pronásledovatelům již ve 2. kole. Za nimi se vytvořila skupinka zhruba sedmi pronásledovatelů a nás může těšit že jsme v ní měli i naše, byť promoklé, želízko v ohni, Martina Kuchaře.

Hned za touto skupinkou jel osamocený David Novák pronásledovaný Vojtou Pospíšilíkem, který byl na startu tak zaskočen informacemi od Martina Kuchaře o svém předpokládaném čase na LeMans, že než si všechny údaje patřičně zanalyzoval tak už se jelo a Vojta pak musel všechny postupně dojíždět. Za Davidem a Vojtou jela další dvojice Petr Bílek, Jarda Zíka a pak pětice pronásledovatelů, kde jsem byl, k naší, resp. svojí, spokojenosti, i já a Pavel Zajpt.

Odkroužili jsme několik kol, když jsme dojeli Jardu Zíku s Petrem Bílkem a s nimi jsme v družném hovoru ujeli několik dalších kol, navíc Davida Nováka jsme měli na dohled. Teď menší odbočka - až do sobotního odpoledne jsem přesně nevěděl, kdo všechno čte mé reportáže ze závodů, ale když jsem někdy mezi 6. a 7. kolem slyšel komentátora Honzu Krejčíře hlásit že „právě nám cílem projíždí čtyři ze Sedmi statečných z ISC“ tak mě došlo že se patrně čtou i na daleké Moravě, o předalekém Slezku ani nemluvě.

Několik dalších kol se nestalo nic podstatného, tedy kromě toho že nám Petr s Jardou ujeli,  David definitivně zmizel z dohledu a Lukáš Vevera, snad aby nemusel moc tahat, raději odstoupil ze závodu s chabou výmluvou že má uvolněný rám.

Zbytek závodu jsme tedy jeli ve čtyřech a zde se musím pochválit že nejaktivnější v celé skupině jsem byl já, naproti tomu černého Petra, resp. Kamila, za nejpasivnějšího bruslaře získal Kamil Hastík, který vyrazil dopředu jen jednou a to pouze proto, aby si jako první vzal kelímek s vodou. Pavel oproti tomu říkal že by dopředu hrozně rád šel, ale že by se tak zakyselil, že by to s ním seklo, což, z pochopitelných důvodů, nechtěl riskovat. A tak jsem se ve vedení střídal, víceméně pravidelně, hlavně s Honzou Stodolou.

Tři kola před koncem koukáme a najednou jsme dojeli Jardu, kterému to moc nejelo. Jarda, který si před závodem dal Valaškou kyselicu, kterou ještě zapil Hanáckou kyselkou, se najednou tak zakyselil, že skoro nemohl jet – navíc jeho zbrusu nové kompresní, byť elegantní černé, podkolenky, mu na klidu nepřidaly a tak než jsme se nadáli, tak Jarda, který ještě před 30s byl daleko před námi, byl v okamžiku daleko za námi.

Dvě kola před koncem jsme dojeli skupinku Martina Kuchaře, resp. skupinka Martina Kuchaře dojela nás, což Martina tak zmátlo, že si na chvíli myslel že jsme opravdu dojeli my je, což byla samozřejmě úvaha chybná. Pro jistotu ale celá jejich skupinka znovu zabrala a jak se ukázala, tak zmizela – tedy velmi rychle.

Do posledního kola vyrazil dopředu kupodivu Kamil Hastík, patrně hnán touhou po dalším kelímku s vodou, ale jeho tempo nebylo z nejrychlejších a tak jsem jej předjel a jel v čele celé poslední kolo, za což jsem byl v závěru spravedlivě potrestán právě Kamilem, který vyhrál celý náš spurt. Hned za ním dojel Honza Stodola, pak já (00:41:11), a za mnou pak o krok Pavel. Pavel sice remcal že jsem mu prý „vjel do dráhy a bloknul jsem ho“, na což jsem mu odpověděl že jediný kdo byl dnes opravdu bloklej byl Jarda. Každopádně s Pavlem jsme uzavřeli gentlemanskou dohodu že až příště (pokud) dojde ke spurtu dám mu rukou pokyn a se slovy „pane Zajpt, ráčej mě prosím předjet“ ho pustím před sebe – tedy alespoň tak by si to Pavel představoval.

Asi minutu za námi pak dojel Jarda, kterého navíc ještě postihly křeče a tak byl nakonec rád, že vůbec dojel. O několik minut později se pak do cíle blížily i ženy a i když to z počátku vypadalo na suverénní vítězství Nicol Hlůškové, drama vrcholilo až v samotném závěru, kdy Evě Šodkové po výborně zajetých posledních dvou kolech zbývalo k celkovému vítězství jen několik metrů.

A jak to tedy nakonec celé dopadlo?

Vítězem premiérového závodu v rámci ČMP se stal dle očekávání Onda Suchý v čase (00:37:05), který celkem suverénně zvítězil před celkově druhým Adamem Adltem (00:37:52), pro třetí místo si pak doslova dosprintoval Jan Pecka (00:38:50).

V kategorii žen pak zvítězila Nicol Hlůšková (00:44:58), nás pak může těšit druhé místo Evy Šodkové (00:45:01) i když to do poslední chvíle vypadalo, že by mohla pomýšlet i na metu nejvyšší. Na třetím místě pak dojela Martina Žáčková (00:45:22).

 

A jak si vedli zástupci ISC týmu?


Martin Kuchař, celkové 7. místo v půlmaratonu, 1. místo v kategorii M49 (čas 38:52)

Martin obhájil 7. místo z prvního letošního půlmaratonu na českém území v Hradci Králové a jak Martina znám, určitě nebyl spokojený. Samozřejmě s přehledem vyhrál kategorii M49, kde jen těžko bude mít v letošní sezóně konkurenci. Martin si zejména pochvaloval své nové brusle, pravděpodobně nějaký „mokrý“ speciál.

David Novák, celkové 11. místo v půlmaratonu, 1. místo v kategorii M39 (čas 39:48)

David potvrdil svoji velmi dobrou letošní výkonnost a ještě o jedno místo vylepšil své umístění v porovnání se závodem v Hradci Králové. Jako třešničkou na dortu bylo pak další vítězství ve své kategorii, kde bude letos jedním z hlavních adeptů na celkové vítězství. I když pršelo a viditelnost nebyla dobrá, David přesto vyrazil na trať se slunečními brýlemi na očích, prý proto aby neviděl v jak oslňující formě jsou jeho soupeři.

Petr Bílek, celkové 12. místo v půlmaratonu, 2. místo v kategorii M49 (čas 40:28)

Petr dojel hned za Davidem a můžeme jen spekulovat, proč se nepokusil Davida dojet. Petr, který v průběhu závodu působil tak že ho to ani moc nebaví a půjde raději někam na čaj, nakonec závod dokončil, snad i proto aby si ozkoušel jaké je to jet na kolečkách do mokra když prší - minulý závod totiž celý absolovoval na „mokrých kolech“ i když bylo sucho.

František Míček, celkové 15. místo v půlmaratonu, 4. místo v kategorii M49 (čas 41:11)

Já jsem relativně spokojen s umístěním (do 20. místa), na druhou stranu mě pak mrzí že se to celé roztrhalo tak rychle, že jsem ani nestačil říct „nejneobhospodářovatelnějšími“ a už jsem si prakticky mohl jít pro výsledky. Určité mezery tady tedy jsou.

Pavel Zajpt, celkové 16. místo v půlmaratonu, 3. místo v kategorii M39 (čas 41:11)

Pavel po svém výbuchu na European Masters již pomalu bilancoval svojí bruslařskou kariéru, pak si však uvědomil že jako trenér musí svým svěřencům jít příkladem a podal velmi dobrý výkon, za který byl zaslouženě odměněn 3. místem ve své kategorii.

Jaroslav Zíka, celkové 24. místo v půlmaratonu, 7. místo v kategorii M49 (čas 42:05)

Jarda měl závod dobře rozjetý, pak se však objevily křeče a Jarda musel v závěru závodu vydatně zpomalit, což ho stálo lepší umístění než celkové 24. místo. Možná to bude tím že si Jarda místo protikřečových podkolenek vzal ty prokřečové, je to prostě stejné jako v té pohádce kde krále pokropili mrtvou vodou místo té živé.

Eva Šodková, celkové 2. místo mezi ženami v půlmaratonu, 2. místo v kategorii F29 (čas 45:01)

Eva jela od počátku závodu v tandemu společně s Martinou Žáčkovou a teprve když holky pořádně poklábosily a všechno si pověděly (měli na to 19 kol), rozhodla se Eva že by mohla začít závodit. Bohužel to rozhodnutí přišlo až příliš pozdě a tak i přes výborný závěr závodu chyběl k celkovému prvenství pověstný krůček. Pravda, v tomto případě se spíše jednalo o krůček obra Koloděje, ale krůček to prostě byl.

Daniela Veverová

Danča dnes sice žádný závod nejela ale měla úlohu o to těžší, že byla prakticky bez možnosti volby pasována do pozice týmového fotografa. Své role se ovšem zhostila na jedničku a fotila jako ostřílený reportér ČTK a tak můžeme brzy čekat že jméno Veverova se bude skloňovat ve všech pádech, zejména s ohledem na blížící se nominace soutěže World Press Foto.

 

Úvodní závod letošního ročníku ČMP tedy máme za sebou. Organizace závodu, trať, výsledkový servis, moderátor, to vše bylo, jak je dobrým zvykem, naprosto bezchybné a organizátorům i přes nepřízeň počasí patří velký dík. Škoda jen toho počasí, ale tak to prostě chodí – hned druhý den bylo krásně. Závod v Napajedlech si pozornost rozhodně zaslouží a tak musíme doufat, že letošní účast byla ovlivněna zejména tím deštivým počasím a příští rok se na startu sejdeme ještě v hojnějším počtu než letos.


Výsledky: https://spreadsheets.google.com/spreadsheet/pub?hl=cs&hl=cs&key=0Ajr3L32sd2ikdEZxbUwzMWdVOFZ2ZVRIRkdSRXgxcmc&output=html
Fotografie ze závodu: http://vanadis.rajce.idnes.cz/Inline_Cup_-_Napajedla_-_2011_05_28_-_pulmaraton


Trať: velmi pěkný 1 km okruh centrem Napajedel s jedním mírným stoupáním a následným sjezdem. Povrch víceméně kvalitní, škoda jen vyjetých kolejí (plných vody).
Počasí: zataženo, déšť, déšť a déšť, takže se bohužel jelo na vodě, což možná spoustu lidí odradilo ještě před závodem (škoda)
 

František Míček

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Francie

(František Míček, 3. 6. 2011 9:47)

To je dobře že tady nebudeš, aspoň bude v Ostravě menší konkurence v kategorii M40!

reakce na Napajedla

(Pilot, 3. 6. 2011 8:39)

Tak jsem se rozhodl,že s tím počasím to tady stojí v poslední době na za prd a odjíždím trénovat na Azurové pobřeží do Francie na zrušenou leteckou základnu,kde je 2km in-line ovál.Tak se tady mějte hezky a za 14 dní ve Stožci!