ISC Praha - Speed Skating Team

Sněženkový, Sněhurkový a sněhový závod (24.3.2013, Ortrand, Německo)

 REPORTÁŽ  (JaZ) Děkuji Frantovi za jako obvykle rychlé a stručné uvedení nejpodstatnějších údajů o sněženkovém závodě, protože jak říkávala moje babička (a také další předci a příbuzní) "kdo rychle dává, dvakrát dává"! Nicméně pár strohých čísel sepsaných v teple nymburské haly se rozhodně nedá srovnat s živou reportáží přímého účastníka akce což tentokrát Franta bohužel nebyl a tak se chopím příležitosti a o autentické zážitky se s vámi podělím já :-)

 

Tak jsme se konečně dočkali! Skončil nudný čas zimních radovánek, kdy jsme si střídavě kousali nehty, koulovali se, stavěli sněhuláky či v lepším případě i lyžovali a lámali si kosti na sjezdovkách. Nadešel tedy čas odložit přebytečné a překážející hůlky, hole a sádry a konečně nazout to pravé bruslařské tedy kolečkové brusle.

 

První letošní příležitost se naskytla hned o první jarní neděli v německém Ortrandu, kde se konal další ročník sněženkového závodu, který je zároveň prvním dílem seriálu MSC neboli středoněmeckého bruslařského poháru. Na akci jsme se všichni již dlouho dopředu moc těšili a pilně připravovali, ale přiznám se, že naše nadšení trochu tlumilo počasí, které v posledních dnech připomínalo víc film Sněženky a machři než Slavnosti sněženek.
Uklidnila nás až aktuální zpráva z Ortrandu v předvečer závodu, která hovořila o suché trati bez sněhu a ledu a slibovala na neděli slunečné počasí. Trochu to kazila pouze předpovídaná síla větru a pocitová teplota až -15°C.

 

A tak jsme se rozhodli a řekli: "Přátelé, kamarádi, my vám ty tašky s těstovinama Riesa přivezeme i kdyby nám měly držky umrznout", k čemuž ostatně nakonec nebylo daleko.

V neděli ráno přesně v 8:00 a za teploty -8°C  jak bylo domluveno Martin přistavil psí spřežení značky Citroen a my vyrazili na sever. Oblečením a plným kufrem zásob jsme opravdu připomínali spíš polární výpravu. Cestou jsme tipovali kolik procent přihlášených se skutečně postaví na start a naše odhady se pohybovaly mezi 50ti až 70ti procenty. Po příjezdu do Ortrandu nás na louce - parkovišti přivítalo sice slunečné, ale mrazivé počasí a hlavně hódně čerstvý vítr. Během přesunu z parkoviště do haly, kde bylo zázemí závodu, jsem se ve zmrzlých figurkách, které jsem cestou potkával, marně snažil identifikovat nějaké známé bruslaře.

 

Až teprve uvnitř haly se z některých ufounů vyklubaly známé tváře jako například Heiko Klipstein nebo Benjamin Bräuer. Při obhlídce trati jsme k naší radosti zjistili, že trať byla vzhledem k podmínkám opravdu vzorně připravená. Byla suchá bez ledu, sněhu a téměř dokonale zametená. Zbývalo už jen vyřešit otázku oblečení na závod.

 

Vítr naštěstí foukal právě ze strany kde je trať částečně lemovaná železničním náspem a sluníčko už taky k polednímu získalo na síle a tak jsem se rozhodl pro dvouvrstvé oblečení, šálu, čepici a teplé rukavice. Když jsem si však na spodní vrstvu funkčního prádla oblékl fungl novou kombinézu tak ta se po zapnutí  zipu k mému nemilému překvapení ukázala jako zcela nefunkční. Zip se totiž uprostřed nečekaně otevřel a rozjel objema směry. Nejen, že jsem byl hned na úvod sezony otrhanej jako kdyby sezona právě končila, ale při pomyšlení na jízdu proti větru s rozepnutou kombinézou mne polilo horko a běhal mráz po zádech současně. Naštěstí jsem si vzpoměl na z předchozích sezon nasyslené sicherheitsky a dostal spásný nápad. Se slovy "punk is not dead" jsem si kombinézu prošpikoval křížem krážem spínacími špendlíky a vyrazil se "rozehřát" na trať, kde už ostatní nějakou chvilku kroužili.

 

Při rozjíždění jsem bohužel nijak zázračnou formu necítil a tak jsem si jen pomyslel, že to jako vždy  nějak dopadne. Jak to dopadlo už víte z Frantova článku, tak snad jen dodám, že se mi na začátku opravdu nechtělo jet úplně naplno a zkusil jsem to,až když mi začali všichni ujíždět, ale stejně mi to o moc rychleji nejelo. Při vzpomínce na můj výlet do křoví v posledím loňském závodě v Geře jsem hlavně rád, že jsme to tentokrát všichni bez pádu 
a ve zdraví (až na rýmu a kašel) přežili a přivezli ty slíbené těstoviny. V Itálii na soustředění se budou určitě hodit. :-) 
 

 JaZ

jarda.jpg 
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Modrá voda

(Jarda Z, 27. 3. 2013 9:20)

Franto, děkuji za pohotové doplnění reportáže o fotky, které samy o sobě nejlépe vypovídají o tom jak to v Ortrandu vypadalo, takže dalšího komentáře není třeba. Snad jen poznámka k té modré vodě co pije Marek na první fotce - to není známý Modrý pramen, proslavený filmem Kameňák, nýbrž ionťákový svařák, servírovaný v cíli závodu :-)

Jedna technická

(František Míček, 26. 3. 2013 22:17)

Až s těma čínskýma nudlema značky Riesa přijedete do Itálie, do země těstovin, tak si vás budou fotit do památníčku, protože tyhle šlichty tam nejí ani bezdomovci! A že jich prej Martin má asi 5 kg :-)

Re: Jedna technická

(Jarda Z, 27. 3. 2013 8:20)

Tak to jsi mne teď touhle informací dost nemile zaskočil. Už jsem je měl totiž zabalený i s mašličkou a s věnováním jako dárek pro Antonia. Ale teď když vím jak se věci mají tak je hodím slepicím a Antoniovi koupím radši lázeňské oplatky a Hořické trubičky :-)