ISC Praha - Speed Skating Team

(2) LifeInLine Tour : (Ostrava) (WIC) (15.6.2013)

 REPORTÁŽ  (fm) Nepříjemné cestování do severomoravské metropole Ostravy je definitivně již minulostí. S příchodem pana Leoše a jeho Expressu, resp. s příchodem konkurence poněkud fádním a omšelým Českým drahám, můžeme vesele odhodit obavy z umaštěných sedaček, zašpiněných oken či všude přítomných obalů vín pochybné výroby a naopak se těšit na nové, ničím nerušené zážitky z jízdy. Nebál bych se tvrdit že ti první šťastlivci, kteří měli tu čest jet s Leo Expressem, museli utrpět stejný kulturní šok jako užaslí Pražané, když jim pan Ponrepo v Karlově ulici otevřel první stálé kino. Prostě pokud do Ostravy, tak jedině vlakem! Tedy pokud bydlíte ve městě kde je nádraží.

Komfort jménem Leo

A jelikož já to mám na nádraží co by kamenem dohodil, bylo rozhodnuto že do Ostravy pojedu vlakem. A protože můj nápad nadchl i Petru Havlasovou, která shodou okolností v pátek před závodem pobývala v Praze, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že pojedeme vlakem spolu. Takového Pavla Zajpta můj nápad zprvu moc nenadchl, ale nesehnal jiný odvoz a tak mu nezbylo nic jiného, než se k nám přidat. Nebyl ani první, ani poslední – těmi dalšími byli např. Skřivánkovi a hlásili se další a další lidé, takže to jednu chvíli vypadalo, že se do Ostravy vypraví speciální vlak v barvách Inlinetalent Stars Praha.

Sraz jsme si dali přímo na Hlavním nádraží, odkud vlak do Ostravy odjížděl. Petru jsem vyzvedl cestou, se zbytkem inline talentů jsme se sešli na místě. Jaké bylo naše překvapení, když jsme po příchodu k vlaku uviděli Marka Handla! Marek celý týden tajemně mlžil jak do Ostravy pojede, až se zčista jasna objevil na nádraží. Aby těch náhod nebylo málo, koupil si jízdenku hned vedle nás. A to nevěděl kde sedíme! 

Úderem 8:29 se dal vlak do pohybu, tedy na minutu přesně. Na palubě nás přivítal palubní personál, nabídl nám denní tisk (pro naše slovenské spoluobčany byla připravena i denná tlač), jídelní a nápojový lístek s velmi příznivými cenami a též nás seznámil s možností zábavy na palubě - připojením na internet počínaje, filmy a cestovními hrami konče. Nakonec nám všichni popřáli příjemnou jízdu a já jen zkoprněle seděl a čekal, kdy se probudím a bude vedle mě nějaký ožrala s basou lahváčů a lístkem do Horní Suché. Nic takového se nestalo, vedle mě byl naprosto střízlivý Pavel který hrdě hlásil, že se připojil do nějaké vlakové videotéky a právě si vybírá film na který se bude dívat.

Na závěr vlakové kapitoly bych ještě zmínil systém kontroly jízdenek – slečna procházela uličkou s iPhonem v ruce a jen kontrolovala obsazenost jednotlivých sedaček. Pokud byla jízdenka zaplacena a někdo tam seděl, tak to bylo v pořádku – jízdenka nebyla třeba. Zajímavá situace by nastala, kdyby si někdo sedl na místo nezaplacené, případně kdyby si někdo kdo nezaplatil sedl na místo zaplacené ... přinejmenším by dívčina s iPhonem musela nastartovat jinou aplikaci.

Open 10 km

V 11:49 se vlak blížil ke stanici Ostrava-Svinov, čímž se ke svému konci blížila i naše cesta, která nám přinesla tolik úžasných zážitků, že být na živu pan Bohumil Říha, jistě by našel dostatek inspirace pro volné pokračování tolik populární Honzíkovi cesty.

Prvním závodem dne byla jak již tradičně OPEN desítka, tedy závod na 10 km. Já, který jsem vloni objížděl všechny desítky, jsem se na základě slov Martina Kuchaře  „Desítka patří dětem!“ pro letošní rok rozhodl, že desítky jezdit nebudu, naopak Martin Kuchař potvrdil, že každé pravidlo má svojí výjimku a desítek se od té doby pravidelně účastní právě místo mě.

No chip – No time!

Ne jinak tomu bylo i v Ostravě. Zatímco já jsem si mohl dopřávat melounů a dalšího exotického ovoce, Martin se tísnil společně s dalšími bruslaři na startu desítky. Když mělo dojít k samotnému startu tohoto dle jedněch prestižního, dle druhých dětského závodu, došlo k situaci, kterou LifeInLine Tour snad ještě nezažila – selhala startovní pistole! Většina závodníků nad tím mávla rukou, pro jednoho to však byl doslova dar z nebes. A tak stejně jako by si oddechl odsouzený s hlavou na špalku když zjistil že se gilotina zasekla a on je volný, oddechl si i Martin Kuchař – ten si totiž přesně v okamžik výstřelu uvědomil, že nemá na noze čip! On, který s čipem na noze i spí!

A navíc, místo aby rychle pro čip bleskově dojel, začal přemýšlet PROČ ten čip nemá! Naštěstí mu došlo nejen že tím dostal druhou šanci (jako ten odsouzenec co mohl vesele nakráčet domů), ale také známé pravidlo závodů NO CHIP – NO TIME (prostě něco jako No Woman - No Cry) a tak když startér oznámil odložení startu o celé dvě minuty, vyrazil do svého boxu (resp. na svoji deku v trávě) aby čip našel, připevnil, a co možná nejrychleji se vrátil na startovní čáru. Vše se podařilo a když došlo k dalšímu odpočítávání, stál Martin na startu již s čipem na noze.

Tuhý boj o medaile

Závod se pak vyvíjel zcela dle předpokladů – brzy po startu se na čele usadilo duo Šimon Pravda – Kristián Terebeši, mohutně stíhané skupinkou bruslařů v čele s Martinem Kuchařem. Již ve druhém kole došlo ke sjetí uprchlíků, což velmi neblaze nesl zejména Kristián Terebeši a v duchu přísloví „práce kvapná, málo platná“ ze závodu pro jistotu odstoupil.

V průjezdu do dalšího kola jsme mohli na čele vidět novou dvojici Šimon Pravda - Martin Kuchař, která si svůj náskok nejen hlídala, ale též i navyšovala a tak nebylo překvapením, že jako první do cíle dosprintoval Šimon Pravda, následovaný Martinem Kuchařem.

Velký boj se odehrál o celkové třetí místo. V poslední zatáčce před cílovou rovinkou nastoupil do té chvíle téměř neviditelný Pavel Zajpt a mumlaje si pod vousy slova písně „Winners take it all“ se doslova řítil do cíle. Bohužel zrádnost ostravské tratě spočívá v tom, že cílová rovinka má více jak 500m a to člověku dojdou síly rychleji, než se řekne ‘Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz’.

Pavel tedy mocně spurtoval, ale v tom se na něho začal dotahovat Marek Handl a ve chvíli, kdy Pavel místo efektního telemarku pouze zvedl ruce, patrně na znamení že se vzdává, Marek provedl ukázkový telemark jak vystřižený z učebnice pro žáky inline bruslení (2. vydání) a byl v cíli o celých 0.007s dřív! Pavel však nevypadal zdaleka tak zdrcený jak ve skutečnosti asi musel být a dokonce se chlubil s cílovou fotografií, kde bylo jasně patrné, že kdyby měl místo svého 12,8 palce dlouhého rámu 13,2 palce dlouhý, tak s přehledem zvítězil – tedy minimálně o 5 cm.

Závod žen na 33 km

Odpolední blok pak pokračoval závodem žen na 33 km, jehož hlavní favoritka Kateřina Novotná byla při neúčasti zahraničních závodnic zároveň i největší hvězdou závodu.

Kateřina již od prvních kol potvrzovala svoji skvělou formu a když ve 3. kole ujela a udržovala si celkem slušný náskok, nikdo nepochyboval, že si jede pro vítězství. Horké počasí, únava a dlouhý kopec nakonec způsobily, že Kateřina byla k úžasu všech dojeta a byla tak nucena potupně se zařadit zpět do hlavního balíku. Paradoxně ve chvíli kdy jí balík dojel, odpadla z něj její jmenovkyně Kateřina Novotná, čímž došlo tedy v balíku de facto k výměně kus za kus, kdy Kateřina Novotná vystřídala Kateřinu Novotnou.

Prakticky až do posledního kola se pak nic nedělo. Do poslední zatáčky vyjela jako první Tereza Klimešová, kterou vzápětí opustily síly stejně rychle jako vášnivého hráče automatů opouštějí peníze a z prvního místa se rázem stalo místo poslední. I tak Terezu neopustila dobrá nálada a svůj dojezd do cíle si vyloženě užívala.

To na samotné špici se usilovně spurtovalo až do samotného závěru, kde nejvíce sil měla právě Kateřina Novotná, která tak po několika druhých místech mohla konečně v Ostravě slavit vítězství. Pro doplnění ještě musím dodat, že kromě Terezy si výborně vedla i Karolína Nováková, která skončila na celkovém 6. místě.

Nakonec ještě jednu perličku: jedna ze závodnic z první pětky, tedy závodnice s nárokem na finanční odměnu v rámci Světového poháru, po závodě zjistila, že pokud by měla licenci závod Světového poháru, mohla si vydělat nějakou tu kačku – stejně jako napřiklad Bára Bakošová. Jelikož ale licenci neměla, na rozdíl od Báry, vznesla vskutku originální dotaz, zda-li by si mohla dodatečně zaplatit tu licenci, ideálně pak z té výhry ... Hihetetlen!

Závod mužů na 33 km

Po závodě žen se vše již schylovalo k hlavnímu závodu dne, tedy závodu mužů na 33 km, který byl taktéž součástí Světového poháru a který sliboval zajímavou podívanou díky účasti (ať žije Martin Máčel!) Yanna Guyadera z Francie. Yann již v Ostravě startoval v roce 2010, kdy po sólovém úniku za hustého deště suverénně zvítězil. 

Startovní listina nabízela i další zajímavá jména jako Widmer, Achermann, obhájce loňského vítězství Moreno, Baran, Suchý, Krupka, Pravda a k nim by se mohl zařadit také Pronobis Mateusz Pronobis, ne snad z titulu TOP světového závodníka, ale spíš tím, že jeho jméno bylo tím nejzajímavějším, které se dalo na startovní listině najít.

První oťukávaná

V 16:30 došlo k představení hlavních hvězd závodu, po kterém následoval výstřel ze startovní pistole (v tento okamžik neselhala) a závod byl odstartován.

Hned po startu se vytvořil balík zhruba 50 závodníků, pro které bylo první kolo víceméně takovou oťukávanou. Tomu nakonec odpovídalo i tempo. Na první obrátce v kopci byl jako první Michal Král, snad aby si oťukal formu svých největších soupeřů v čele s Yannem Guyaderem a Severinem Widmerem. Z kopce dolů to už Michalovi tak dobře nejelo, ale přesto se zapsal do historie závodu jako ten, co vytáhl celý balík na kopec.

Jízda dolů byla svižná, ale i tak jsem neměl větší problémy pohybovat se ve stále obrovském balíku. Blížila se dolní otočka, kde jsem čekal drtivý nástup. K tomu nedošlo, takže do druhého kola jsme vjížděli všichni pohromadě.

Hned kousek za občerstvovací stanicí jsem slyšel nepříjemný zvuk padajících bruslařů. Hmm, to si asi někdo oťukává místní asfalt, pomyslel jsem si a nevěnoval tomu větší pozornost. V ten moment jsem netušil, že pád postihl Mateusze Kasprcyka a především Martina Kuchaře!

Stále pohromadě

Druhé kolo se jelo v podobném duchu jako to první, nedělo se víceméně nic podstatného. Hlídal jsem si pro jistotu Guyadera, což zase nebyl takový problém protože ten byl zalezlý pěkně uprostřed celého mega balíku. K jisté změně tempa došlo za dolní otočkou a do cíle druhého kola jsme již jeli docela rychle. Definitivní zlom pak nastal v kopci.

Nejprve jsem si ani neuvědomil co se děje, ale najednou jsem uviděl mezeru, kterou dojížděli David Štěpánek s Milanem Jeřábkem. Byl jsem docela rozjetý, navíc blížící se kopec patřil k mým oblíbeným úsekům trati a tak jsem pro jistotu oba dva předjel a koukám, nikdo přede mnou! Někde v dálce, skoro již na kopci, byla partička bruslařů. S jazykem na vestě a s vypětím všech sil jsem skupinku na kopci dojel a radoval se že jsem nechal za sebou taková jména jako Štěpánek a Jeřábek. Bohužel moje radost netrvala dlouho, hned v následném sjezdu mě někdo klepe na rameno a on to David! A to jsem si myslel jak jsem to pěkně roztrhal! V tu chvíli bylo jasné že došlo k rozpojení balíku a my zůstali zhruba v 15 lidech. Guyader a spol. byli v tu chvíli již někde úplně jinde.

Jako první začal sondovat situaci okolo sebe David Novák, kterému to ujelo doslova před nosem a několikrát se obrátil na balík se slovy „Tak kdo tady je, kdo tady je? Marek, Franta, Sergej ...“ Ano, byl jsem tam já, Marek Handl, Sergej Tarasov, David Štěpánek, Milan Jeřábek, Jaromír Ščepka, dále pár nadějných juniorů a několik závodníků zjevně zahraničního původu – nikdo je totiž neznal a navíc se mezi sebou bavili nějakým zvláštním jazykem, který bych se nebál označit jako dolnoalemánský dialekt s lehkým vídeňským podtónem. Prostě Gruess Gott!

"Tady už se nic nestane!"

Tak, třetí kolo a bylo nabalíkováno. Okamžitě jsem si vzpomněl na legendární slova Martina Jirsy: „Tak v tomhle balíku se již nic nestane!“ Do cíle však zbývalo ještě osm kol, šance že se něco stane tady stále ještě byla ...

Dalších několik kol se opravdu nedělo nic. Pohyboval jsem se pro jistotu vpředu balíku, společně s Davidem a Markem. David jel velmi aktivně a každé kolo se do kopce pokoušel o nějaký ten nástup. Když už to konečně vypadalo že z toho něco bude a konečně odpářeme ty rakušáky, přišel sjezd kdy si každý chtěl odpočinout, takže dole u kulaťáku jsme byli tam kde před kopcem – v jednom balíku.

Další kolo se o nástup do kopce pokusil David Štěpánek, což mě celkem překvapilo jelikož David je všechno možné jen ne vrchař. Zrovna se mě začal motat pod nohama, takže jsem na něho jen houknul „Davide uhni“ a balík jsem vytáhnul do kopce sám. Co naplat, že mě vzápětí David dolů z kopce zase předjel a stačil na mě při tom ještě ukázat dlouhý nos.

Polský Tarzan

V dalším, už ani nevím kolikátém kole nám na chvilku odskočil jezdec v Tempish dresu, kterého jsme po závodě identifikovali jako Mateusa Solgu, polského závodníka. Mateuse by si zajisté zamiloval Martin Kuchař, ten jak vidí někoho s chlupatýma nohama tak obyčejně jásá nadšením – škoda jen že Martin měl v tu chvíli jiné starosti než se starat o polské nožky, musel stále dohánět minutovou ztrátu způsobenou pádem ve druhém kole. Takže Mateus Solga byl odskočen a v tu chvíli se ho rozhodl pronásledovat David Novák. Davidovi to vyšlo, zejména proto že nikomu se v tom horku nechtělo jet. 

Dvě kola to vypadalo že David a Mateusem nám definitivně zmizeli, najednou ale byli zpátky v balíku. I na ně začalo být horko a dali přednost jistotě v sehraném a zkušeníém balíku, jak by řekl David „prostě partička je partička“.

Další kolo se nic nestalo co by stálo za pozornost, snad jen že rozpálený Mateus Solga si rozepl svojí kombinézu a dal na odiv svojí mužně zarostlou hruď zbojníka z Kartiarovských hor. Ještě štěstí, že jsme na Martina Kuchaře měli v tu chvíli něco přes minutu a půl, protože tohle kdyby viděl, tak by to snad položil ještě jednou.

Sbohem a šáteček

dsc_9096.jpgPomalu se blížil závěr, do konce zbývala dvě kola. V předposledním kole v kopci našlápl David Novák a nikdo na jeho nástup nezareagoval a tak nám milý David prostě ujel. Já jsem se pokusil o něco podobného v posledním kole, ale jediné co se mě podařilo, bylo že jsem měl tu čest táhnout do kopce a následně z kopce celý balík, který konečně našel toho pitomce, kdo za to v posledním kole vezme.

Celou cestu dolů až ke kulaťáku jsem přemýšlel, co udělám, až mě ze svého rozjímání vyvedl Petr Hargaš, který nevím kde se vzal, ale prostě tu byl. Že by nám dal kolo? Ne, to je volovina, to by musel mít na Guyadera asi minutu a to aťse na mě Petr nezlobí, to prostě nebylo možný. Takže se k nám prostě odněkud propadl. A nebo spadol z oblakov.

Kousek před poslední otočkou jsem opustil slibnout pozici vedoucího balíku a přesunul jsem se na opačný konec. Nevím jak jsem se tam dostal, ale prostě najednou jsem tam byl! Stejně jako ten Hargaš.

Přišla poslední zatáčka po které následoval 500m dlouhý sprint – v tu chvíli jsem byl poslední a poslední jsem v balíku také dojel – celkově na 41. místě (5. místo v kategorii M4) v čase (00:58:19.873). Tak teď zase přeháním, za mnou skončil jeden rakušan, nějaký Syrovatka, také zajímavé jméno. Celou dobu jsem přemýšlel, jaká kategorie ti rakušáci asi budou, ale nakonec to bylo celkem jedno, protože byli všichni přede mnou. Tedy kromě pana Syrovatky.

Po závodě jsem únavou padnul na zem a dozvěděl se, že Martin Kuchař padnul již ve druhém kole a už nás nedojel. Tím jsem ho v podstatě poprvé v životě porazil, ale stejně jsem dojel v kategorii M4 na 5. místě, takže nic moc. Hned na to jsem také zjistil, že se mě někde v průběhu závodu vypnula kamera co mám na přilbě! Není snad závod, aby se něco nestalo - v Klettwitzu zapomenu vyměnit baterii, v Le Mans nechám kameru zapnutou v batohu a v Ostravě jí pro jistotu vypnu v závodě ... 

Brzy přišlo na řadu vyhlašování , které pro kategorii M4 skončilo naprostým fiaskem, jelikož na prvních třech místech skončili cizinci a těm nikdo neřekl o nějakém vyhlašování kategorií. Ti si tedy sbalili své saky a paky a vyrazili na cestu zpět do země řízků a odpůrců jaderných elektráren.

Winjay ISC Praha v číslech

Na desetikilometrové trati si nejlépe vedl Marek Handl, který dojel na celkovém 3. místě v čase (00:14:52.800). Na 11. místě pak v čase (00:15:39.170) skončil Jaroslav Zíka (2. místo v kategorii M4), Michal Nepovím obsadil celkové 14. místo (4. místo v kategorii M4) a poslední náš zástyupce Rostislav Šticha vybojoval 39. místo (11. místo v kategorii M4) za čas 00:17:00.017). Závodu se zůčastnilo celkem 95 bruslařů.

V hlavním závodě mužů na 33 km, který byl zárověň součástí Světového poháru (WIC) si nejlépe opět vedl Marek Handl, který skončil na pěkném 34. místě v čase (00:58:13.923), následovaný Františkem Míčkem na 41. místě (5. místo v kategorii M4) a čase (00:58:19.873). Martin Jirsa skončil časem (01:02:12.197) na celkovém 49. místě (8. místo v kategorii M4). Na 54. místě dojel v čase (01:03:08.253) Michal Nepovím (9. místo v kategorii M4) a poslední níš zástupce Rostislav Šticha dokončil závod v čase (01:10:56.653) na 85. místě (21. místo v kategorii M4). Petr Novák závod nedokončil.

V závodě žen se ve výborném světlě předvedly hned dvě závodnice: Karolína Nováková vybojovala časem (01:03:31.157) výborné 6. místo, zatímco Tereza Klimešová závod dokončila na celkovém 9. místě v čase (01:03:38.627). Neztratila se ani Jana Hroudová, která skončila na 15. místě (2. místo v kategorii M4) v čase (01:12:51.953). 

 

Gala večer v hotelu Park Inn

Tady by reportáž z ostravských závodů mohla klidně skončit, ale nekončí. Jak je v Ostravě již tradicí, po závodech je na programu večerní párty v hotelu Park Inn společně se slavnostním banketem. A jelikož jsme se s Pavlem domluvili a zajistili si ubytování v Ostravě přes noc, mohli jsme se těšit na večerní inline párty, na kterém se jistě setkáme s vetšinou zahraničních závodníků. Dokonce jsme si připravili i fotky které máme s Guyaderem, aby nám je večer podepsal.

Když jsme se ubytovali v hotelu, převlékli a navoněli, mohli jsme vyrazit na párty. Občerstvení ve formě volných stolů bylo velmi lákavé a netrvalo dlouho, a začali jsme s též přítomným Martinem Kuchařem závodit, kdo toho sní víc. Martin samozřejmě vyhrál, jelikož je to velmi soutěživý typ a navíc, potřeboval odčinit to své 6. místo v kategorii.

Jedinou vadou na kráse celého večera byla skutečnost, že ze zahraničních závodníků nedorazil vůbec nikdo! Tedy, ve chvíli kdy jsme už ani nedoufali, přišel neobvykle usměvavý Yann Guyader s tím, že mu prý nikdo o párty neřekl a i kdyby řekl, tak stejně neměli šneky - mezitím se tedy najedl v hotelové restauraci!

dsc_9294.jpg dsc_9297.jpg dsc_9299.jpg

Bylo jasné, že je čas jednat. Hned jsme si připravili fotografie a než milý Yann stačil usrknout doušek ze své lahodné večerní kávy, stáli jsme nad ním jako sudičky nad kolébkou a důrazně se dožadovali jeho podpisu. Yann byl ale ve velmi dobré náladě a tak nejenže se ochotně podepisoval, ale též se nechal i ochotně fotografovat se všemi přítomnými. Po necelých 10 minutách dopil kávu, rozloučil se a zmizel kamsi do útrob hotelu, kde si prý snad nechal odlévat nějaké nové brusle – pravděpodobně jako prémii za dnešní vítězství.

Vzhůru na Stodolní!

My jsme pokračovali v družné zábavě až do chvíle, než se všechno vypilo a snědlo. V ten okamžik někdo přišel s myšlenkou navštívit věhlasnou Stodolní ulici. Ještě jsem tu informaci nestačil ani vstřebat a už jsem seděl v taxíku, který kde se vzal, tu se vzal a byl tam. Ještě jsem si nestačil uklidit peněženku a už jsme seděli na zahrádce jednoho z mnoha klubů Stodolní ulice. Na večerní tah nás sice vyrazila jen hrstka, ale my s Pavlem jsme nemohli chybět. Překvapením pak byla účast vysokého funkcionáře z řad ČSKB (ne, Martin Máčel to fakt nebyl!), který na vše dohlížel. 

Nevím jak se to stalo, najednou tu byl zase taxík, hotel, zavřený bar, vířivka, hotelový pokoj. Když jsem šel spát, svítalo. Pavel se někde ztratil, naposledy něco hovořil o tom že potřebuje něco probrat s Guyaderem a vydal se ho hledat, bohužel bez úspěchu. Na pokoj se vrátil asi hodinu po mě a i přes velmi pozdní (velmi brzkou) hodinu si stále chtěl povídat o závodech. Vzhledem k tomu, že nám za 4 hodiny jel vlak do Prahy, jeho šance na smysluplný rozhovor byly téměř nulové ... 

 
Stránky závodu: http://www.lifeinline.cz/zav/ostrava
Výsledky: http://www.lifeinline.cz/zacl-v-ostrave-triumfovali-guyader-a-novotna-(kompletni-vysledky).htm 


Trať: 3,05km dlouhý okruh v Ostravě – Poruba, po startu kruhový objezd, pak táhlé stoupání, otočka a sjezd dolů na kruhový objezd, pak rovinka, otočka a další rovinka do cíle. Dle mého názoru jeden z nejlepších okruhů seriálu LifeInLine.
Počasí: jasno, slunečno, teplota okolo 29C
 

 

František Míček

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář