ISC Praha - Speed Skating Team

Pečecká desítka (10.3.2012, Pečky)

 REPORTÁŽ  (fm) Druhým testovacím závodem před blížícím se maratonem v Římě byla pro mě stará, dobrá, Pečecká desítka. Ano, je to tak, je více než jasné že čtenář by musel být buďto zarputilým běžcem nebo zbloudilým turistou tápajícím v mapě, aby mu jméno obce, neřknu-li závodu, vůbec něco řeklo.

 

OS 9319

Pro běžce je ale Memoriál Jardy Kvačka v Pečkách pojmem a proto se alespoň ve stručnosti pokusím zmapovat to nejdůležitější. Vše by se dalo shrnout do jedné věty : nasedl jsem na vlak, přijel do Peček, dal si jednu Pepinovu desítku a zase vlakem odjel zpátky do Prahy. Osnova je tedy jasná, teď k jednotlivým bodům.

Časně ráno jsem v sobotu 10.3. 2012 vyrazil směr Masarykovo nádraží, jak jinak než pěšky, což je posledních několik let mým dobrým zvykem. Zde jsem nasedl na osobní vlak OS 9319 ve směru Praha-Libeň, Praha-Kyje, Úvaly, Tuklaty, Rostoklaty, Český Brod, Klučov, Poříčany, Tatce a Pečky, abych v posledně zmiňované zastávce vystoupil, protože jinak bych jel až do Kolína, což jsem tuze nechtěl. Kolín je sice oblíbené místo pro setkání (viz. Potkali se u Kolína), v mém případě by to však bylo znamení že jsem někde ve vlaku zaspal.

V Pečkách jsem se hned šel zaregistrovat na závod (100,- Kč), dostal jsem fajnové XXL tričko, tedy tričko ve sloní velikosti, bagetu a poukaz do tomboly a už jsem mohl vyhlížet Martina Máčela, kterého jediného běhání po minulé sobotě nepřestalo bavit. Pavel Zajpt bohužel jen vzkázal že ho stejně nepředběhnu a tak nemusí ani jezdit a už vede letos 2:0, Petra Havlasová se rozhodla prozkoumat co je pravdy na rčení „Španělština je pro mě španělská vesnice“ na víkendovém kurzu španělštiny a Petr Franěk, ten ještě patrně stále putoval za krásami Bajkalu.

Byl jsem tedy rád že dorazil alespoň Martin, budu si mít s kým popovídat. Martin nejprve opatrně zjišťoval jak je to tady s tratí a tak jsem vylíčil to co jsem znal z předešlých ročníků: mírně do kopce k obrátce, obyčejně s protivětrem, po obrátce mírně z kopce po větru a důležitá informace, v Ratenicích hrají ABBU. Martin se na mě nedůvěřivě podíval a oznámil, že jde prozkoumat trať, aby mě vzápětí hlásil, že to vypadá že to fouká obráceně! To jsem rezolutně odmítl s tím, že já tady běhám každý rok a pokaždé fouká proti větru a s pochopením jsem dodal, že chápu jak může být těžké pro běžce-eléva určit odkud vítr vane.

Do Ratenic na disco

Blížila se startovní hodina, ne-li minuta a tak jsme šli odložit věci k Martinovi do auta, popřáli jsme si hodně štěstí a šlo se na start.

Minulý týden padla v Kbelích rekordní účast a rekordní účast se očekávala i zde v Pečkách. Na startu bylo něco přes 700 běžců, což je v českých krajích věc mimořádná. Své udělalo zajisté i počasí, bylo relativně teplo okolo 10C, což je na běh počasí přímo ideální.

V 12:00 pak zazněl výstřel (na vlak se tady nečekalo) a mohlo se vyběhnout. Jestliže se mě před týdnem běželo dobře a zvládl jsem desítku za 38:39, chtěl jsem dnes samozřejmě běžet lépe a podle toho jsem zvolil i tempo úvodního kilometru, přesněji okolo 3:40 na km. Jaké bylo však mé překvapení když jsem zjistil že i při takovém rychlém tempu se potácím někde ve druhé polovině startovního pole! No to snad není možný, pomyslel jsem si, copak sakra mají všichni naběháno na 37 minut? To přeci není možný!

Možný to bylo, tedy i dle mého zoufalého postavení okolo 2. kilometru závodu. No tak to jsem ještě neviděl, zauvažoval jsem, dám to pod 38 minut a doběhnu někde okolo 500. místa na takovýmhle pouťáku! Snad se to ještě během závodu nějak vyvine, pomyslel jsem si, a raději jsem změnil své myšlenkové pochody, tedy lépe řečeno byl jsem zvědavý, s čím na nás vyrukuje místní DJ (neplést s JZD) v Ratenicích, kde při každém ročníku závodu hraje z amplionů reprodukovaná hudba proložená výzvou na výkup peří a starého papíru.

Tajně jsem doufal že letos to bude opět ABBA, i když v loňském ročníku nasadili organizátoři těžký kalibr v podobě Michala Tučného. Letos bylo ale všechno jinak, během svého kilometru který jsem v Ratenicích strávil, jsem zaslechl jen Depeche Mode, což mohu hodnotit jako pozitivní změnu.

Už jsme se blížili k metě 4. kilometru a já jsem si uvědomil že se mě běží velice dobře, že ten protivný protivítr ani necítím, což by znamenalo že zpátky to bude ještě lepší protože se poběží po větru a liboval jsem si, jak jsem na ten vítr vyzrál.

Na obrátce jsem byl okolo 19 minut, velmi slibný čas, navíc nez většího úsilí. V tu chvíli jsem začal přemýšlet že bych mohl atakovat ten Pavlův čas z minulého týdne, těch 38:02, ne-li hranici 38 minut. Bylo to velmi lákavé!

Jak jsem tak přemýšlel, najednou na mě někdo volá a on to Martin Máčel, právě běžel směrem k obrátce. Podíval jsem se na hodinky, na kilometrovník, pak na Martina, zase na hodinky, zase na kilometrovník, no to není možný, vždyť to chtěl běžet na nějakých 55 minut a teď je v půlce jen 2 minuty za mnou! Vzdyť on to má rozběhnutý na 45 minut, jakejchpak 55! To je ale filuta ten Martin, blesklo mě hlavou, ale už jsem se pomalu soustředil na kilometr číslo 6, který byl pomalu na dohled.

Ano, pomalu, to je to klíčové slovo, pomalu bylo zapříčiněno tím, že ten vítr, ten zatrolený vítr který měl foukat do zad se rozhodl, že letos, pouze letos, nebude foukat do zad nýbrž zcela opačně a to, když to napíšu slušně, přímo do obličeje. Příjemné to rozhodně nebylo a jen jsem doufal, že to brzy přejde.

Doufal jsem marně, nepřešlo to ani další kilometr, ani ten další a to už jsme byli zpátky v Ratenicích a já se, tentokrát za dunění hitů skupiny Erasure, v duchu rozloučil s hranicí 38 minut.

Poslední kilometr jsem trochu zrychlil a po bleskovém přepočtu v hlavě bylo jasné, že pokud nic vyloženě nezvorám, tak v pohodě zaběhnu lepší čas něž v Kbelích minulý týden. Blížilo se posledních 300m, poslední zatáčka a já měl v hlavě loňský závod, kde jsem již patrně přemýšlel o sobotním obědě abych byl vzápětí před cílem předběhnut několika běžci a úplně nakonec, k mé velké potupě, i na cílové pásce, čímž jsem vypadl z první stovky výsledkového pole.

Letos nic podobného nehrozilo, posledních 200m jsem letěl jak šíp a byl jsem rozhodnutý do cíle sprintovat co to dá. To se mě celkem snadno podařilo a na posledních 100m jsem všechny okolo nechal za sebou nejméně o vagón. Těsně před cílem jsem zaregistroval jeden chabý pokus o předběhnutí z levé strany, na který jsem zareagoval tím že jsem ještě přidal a rázně tak odmítl možnost, že bych se zase nechal na pásce předběhnout.

Pepinova pečecká desítka

Nakonec jsem tedy doběhl v čase (00:38:15), což znamenalo 85. místo (15. místo v kategorii MB49) a mě snad může jen mrzet že jsem to nedal pod 38 minut, případně že jsem neohrozil Pavlův kbelský výkon. Ale i tak jsem mohl být spokojen, zlepšil jsem si letošní nejlepší čas na desítce, zaběhl si svůj rekord tratě a nebýt toho nepříjemného protivětru ve druhé části závodu, mohlo to být ještě lepší. Ale nemusí pršet, stačí když kape, jak říká klasik.

V cíli jsem pak odolal postřižinskému pivo nabízenému všem doběhnuvším hned za cílovou čárou a počkal jsem na Martina, který, zjevně vysílen, dorazil v čase (00:55:47), tedy v čase o minutu lepším než před týdnem, což stačilo na krásné 642. místo (134. místo v kategorii MB49). Martin se mě svěřil že se necítil před závodem nejlépe, ale i tak se mu první půlka závodu povedla, druhá byla již horší a to jednak vinou právě zmiňovaných zdravotních komplikací a pak i mou dezinformací „že zpátky to bude určitě foukat do zad“. Do zad by to foukalo jen v případě, že by Martin běžel pozadu, ale nejsem si věru jistý, jestli by to bylo tím nejlepším řešením. Martinovi jsem se za mou mylnou informaci, která hrála podstatnou roli v jeho výsledném čase, omluvil s tím, že pokud bude ještě někdy příležitost a já budu opět požádán, abych podal stručný výklad o trati a klimatických podmínkách s ní spojené, tak se na takový výklad pěkně vyseru.

Po převlečení jsem si zašel na jednu Pepinovu postřižinskou desítku, teď už jsem na ní měl nejen chuť, ale i náladu. Poté jsme se společně s Martinem zašli podívat na vylosovanou tombolu abychom záhy zjistili, že jsme nevyhráli zhola nic a lístky do tomboly jsou dobré akorát tak na podpal v kamnech.

Nevydařená tombola byla takovou symbolickou tečkou za tím naším během, takže jsme se s přáním „Běhu zdar“ rozloučili. Já jsem pak sedl na osobní vlak OS9330 ve směru Tatce, Poříčany, Klučov, Český Brod, Praha-Masarykovo nádraží a již jsem pomalu přemýšlel, co mě asi čeká za týden v Římě. Přinejmenším spousta římanů ...


Stránky závodu: http://pecky10km.wz.cz/
Výsledky: http://behejcom-v3.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/pecky10km2012v.xls?1331551632


Trať: 5 km obrátkový silniční okruh s mírným převýšením. Prvních 5 km se běží relativně do kopce, zpátky je to naopak z kopce. Cesta k obrátce byla s mírným větrem v zádech, zpátky pak proti větru – přesný opak předešlých ročníků! V Ratenicích tento rok hráli nejprve Depeche Mode (Strange Love, Personal Jesus), na cestě do cíle se mohli běžci rozeběhnout za tónů skupiny Erasure.
Počasí: oblačno, příjemných 10C, ideální počasí na běh
 

František Míček

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář