REPORTÁŽ  (fm) Zima pomalu končí a brzy tady bude jaro a s ním přijdou i první bruslařské závody. Pravda, zima se jen tak lehce nevzdá, koncem února bylo ještě –18C a kdyby někdo v tu chvíli zmínil inline bruslení byl by považován přinejmenším za podivína, ne-li přímo za magora. I tak ale zanedlouho nastane ten okamžik kdy si každý bruslař položí tu nepříjemnou otázku „Tak co jsem to sakra vlastně přes tu zimu dělal?“

A na takovou otázku já mohu v klidu odpovědět : běhal jsem. Většinou se jednalo o tréninkem řízený běh, i když přišlo i na momenty (prošlá majonéza) kdy se z řízeného běhu stal neřízený, tak či onak jsem zimu prostě nějak proběhal.

Běhání je prima

Osobně běh považuji za ideální vytrvaleckou přípravu a i když existují i jiné aktivity (např. kolo Martina Kuchaře) a názory (např. kolo Martina Kuchaře), u mě běh jasně vítězí. Již z kraje roku jsem se proto zúčastnil dvou menších, řekněme regionálních závodů tak malých, že jsem ani nepovažoval za důležité se o nich nějak více rozepisovat, což je možná tak trochu na škodu protože jak „Zimní Blaník“ tak „Rybakros“ v Krčském lese svoje kouzlo jistě mají, bohužel poslední dobou je počet přístupů na moje běžecké články jen nepatrně vyšší než fanouškovská základna fotbalového týmu Dukly Praha (sorry Pavle) a tak jsem se na čas běžecky odmlčel.

První větší závod, tedy takový „otvírák“ jarní běžecké sezóny a zároveň první ze tří běhů které mě během tří týdnů čekají (je to taková moje běžecká minisezóna) byl na pořadu první březnovou neděli a nejednalo se o nic menšího, ani o nic většího než o „Palestra Kbelskou desítku“. Ti bystřejší čtenáři teď zbystřili (zejména ti z Bystřice, ti z Brna-Bystrce patrně jen zbystrili), ano, je to ten samý závod kterým jsme zahajovali i tu loňskou sezónu a tak není nic lepšího než si ověřit stávající formu a otestovat kvalitu zimní přípravy v závodě, kterého jsme se zúčastnili i loni.

Bruslaři na startu

Bohužel z loňského složení týmu ISC nezůstal kámen na kameni, resp. já jsem zůstal, Pavel Zajpt mezitím přešel do jiného oddílu (Inlinetalent) a Martin Kuchař, který když viděl jak nám to s Pavlem běhá, se zbaběle rozhodl strávit příjemné sobotní dopoledne rychlostní bruslařskou přípravou v garážích (ač rychlostní přípravu k smrti nesnáší) a se slovy „Já ty sprinty mám vlastně rád“ nám popřál ať se daří a šel do garáže hledat gumové lano.

O nějaké týmové účasti tedy nemohla být ani řeč, pokud pominu účast Martina Máčela, který de-facto členem našeho týmu je, tedy členem týmu pro Německý pohár, a Petry Havlasové, kterou běh natolik uchvátil, že nemohla vynechat první ze seriálu závodů Mizuno Running Cupu, kterým běh ve Kbelích je. V kuloárech se ovšem proslýchá že tím pravým důvodem je skutečnost že Petra se natolik namlsala svým druhým místem v loňském ročníku že se rozhodla  své medailové postavení obhájit a vybojovat pro  Krucemburku další pár novotou zářících běžeckých bot Mizuno, protože jak praví staré české přísloví, co je doma to se počítá. A Petra počítá své běžecké boty velmi ráda..

Na startu se měl též objevit i Petr Franěk, medailista ze závodu dvojic v Le Mans, který však na poslední chvíli usoudil že není desítka jako čtyřiadvacítka a do Kbel pouze vzkázal, že na podobné sprinty je již trochu starý a dal proto přednost vytrvalostnímu etapovému závodu „Dnem a nocí za krásami Bajkalu“.

Kbely, 9:00

V den závodu jsem na místě stepoval již od 9:00, startovné (125,- Kč) jsem měl zaplacené dopředu a tak jsem se nemusel tísnit ve frontách s hotovosyí v ruce. Již loni byl o závod velký zájem a vzhledem ke slibné předpovědi (10C) se dala čekat i rekordní účast. Předpověď počasí je jedna věc, skutečnost druhá a když jsem čekal na Máčelovi asi 30 minut u registrace, připadalo mě že není +10C ale –15C. Navíc, jelikož jsem měl s sebou běžky (s Martinem jsem byl domluvený na druhý den že si půjdeme zaběžkařit), stal jsem se snadným terčem posměšných narážek (kde máš ten sníh, hňupe?)

Když jsme se konečně všichni sešli, tedy když Martin s Petrou dorazili z Krucemburku a Pavel z Dejvic (v tašce toho měl nejvíc), převlékli jsme se do běžeckého a šlo se na start. Martin s Petrou sice tvrdili že letos nemají vůbec nic naběháno (to většinou na startu tvrdí všichni bežci, je to běžecké klišé #1), dle mého názoru se určitě při troše dobré vůle dá dohledat ten nějaký vzoreček který převede odházené kubíky sněhu na naběhané kilometry.

Sektory na startu

Na startu se již tísnilo velké množství běžců a proto jsme s Pavlem uvítali, že startovní pole bylo rozděleno do sektorů podle předpokládaného cílového času. Já jsem si automaticky vlezl do sektoru 35:00, tedy ne že bych to chtěl běžet tak rychle, ale nechtěl jsem se prostě tísnit v čase na 40:00 kde bylo našlapáno. Pavel, který paradoxně má na těch 35 minut naběháno naopak stepoval jako první za páskou 40:00 a strašně se divil když jsem na něj dělal dlouhý nos o 20m blíže startu. Inu, to jsou ty běžecké zkušenosti. Naštěstí Pavel rychle pochopil že vše podstatné se odehrává vpředu a během chvilky již stepoval vedle mě.

Každou chvíli mělo být odstartováno, bohužel však z organizačních důvodů (tratí právě projížděl vlak) došlo k posunutí času startu. Původně měl totiž vlak projíždět tratí v 10:06 a pořadatelé raději z preventivních důvodů posunuli start na 10:15 ale ani to nestačilo, inu někdy se to prostě zpozdí a nic se s tím nenadělá. Zazněli však i  takové názory jako že průjezd vlaku startovnímu poli jen prostěje jelikož dojde k jeho zredukování, pořadatelé však byli neústupní – musí se čekat.  Mě osobně to bylo jedno, Pavel to ale nesl velmi těžce, byl natepovaný akorát na těch 10:15 (na 150 tepů) a každá další prodleva dávala jeho předpokládanému ataku 37 minut pořádnou trhlinu.

Konečně start

Když už bylo konečně odstartováno, vyběhl jsem tempem 4:00 a aniž jsem se stačil pořádně rozehřát, první kilometr - navíc do kopce - byl za mnou. Pavel klusal kousek přede mnou a bylo na něm patrné, že tempem 4 minuty na kilometr si běhá akorát tak pro housky do krámu, ale seriozné běhání pro něj začíná někde na hranici 3:30, tedy tam kde pro mě končí. A tak i když jsme oba chtěli běžet chvíli s vodičem na 40 minut, plán jsme za běhu změnili. Pavel si klusal svých 3:30 a já si udělal vodiče z Pavla – měl jsem ho před sebou zhruba 50m.

Dalších několik kilometrů se na trase nic nestalo a mě se běželo mě kupodivu dobře a to jsem se nemusel ani moc namáhat. Hmm, asi na té zimní přípravě něco bude, někde se to projevit musí. Pavel byl stále přede mnou a také on nevypadal že by ho běh nějak vysiloval. Jiná situace se ovšem odehrávala v poli hluboko za námi. Martin Máčel, pro kterého to byla první desítka v životě, vyrazil společně s Petrou, ale bohužel na Petře se projevil jednak nedostatek naběhaných kilometrů v přípravě, ale hlavně nedostatek citu pro výběr správného běžeckého oblečení. Chápu, že výrobci se snaží běžce navléci co všeho možného, ale aby to končilo tak že někteří z nich, Petra, vyběhnou navlečeni jako pumpa v zimě, tak takhle přátelé ne. V konečném zúčtování pak následné „svlékací extempóre“ znamenalo že Petra jen o několik málo vteřinek nepokořila hranici jedné hodiny.

Od čtvrtého kilometru jsem si říkal že hned další kilometr zrychlím a doběhnu Pavla, jako na potvoru si ale Pavel říkal něco podobnéo, takže vzdálenost mezi námi se nezmenšovala. Byl jsem však tak nadšený z toho jak dobře se mě běží že jsem si ani neuvědomil několik kopečků na trati a i když každoročne na ně nadávám, letos jsem se rozhodit nenechal.

Rekord na dohled

Poslední šance jak dohonit Pavla přišla někdy na 7. kilometru kde se běželo poměrně dlouho do kopce, ale Pavel i tento úsek zvládl s bravurou sobě vlastní a neponechal nic náhodě že bych ho snad mohl dohonit. Nebylo to tak že bych zpomalil, to ne, prostě Pavel spíš zrychlil.

Poslední dva kilometry pak následovalo přepočítávání časů v hlavě (na to jsem odborník) a bylo jasné, že pokud je dám pod 4 minuty, tak to doběhnu pod 39 minut, což by bylo super – tolik časů z desítky pod 39 minut zase nemám, navíc Kbelská desítka by byla cenný skalp. Loni jsem se tady „ploužil“ stěží pod 40, teď jsem na tom o minutu lépe.

Poslední kilometr jsem běžel ve skupince ve které byl mimo jiné Honza Prokop z Kerteamu a tak jsem si říkal že takhle zkušený běžec si přeci nenechá ujít šanci dát to pod 39 minut a tak stačí když se budu držet jeho tempa. Při pohledu na hodinky jsem lehce znervózněl, jelikož do cíle chybělo asi 500m a já na to měl ani ne 2 minuty a jen jsem doufal, že nepřijde nějaké překvapení v podobě výběhu na Hrádek. K tomu naštěstí nedošlo, naopak přišel seběh, tunel a již byla vidět cílová rovinka. Honza Prokop již byl někde v cíli, ale stále tady byla šance urvat skalp dalších zhruba pěti běžců co běželi se mnou. Je zajímavé jakou rychlost je člověk schopen vyvinout když jde do tuhého. Opět jsem se o tom přesvědčil v závěrečném sprintu kde jsem celkem hravě předběhl čtyři další závodníky a když už jsem se blížil do cíle, periferně jsem viděl ještě jednoho po levé straně, takže jsem zrychlil jako bych neběžel závod na 10 km ale jen 100m a své postavení jsem uhájil. Stále jsem měl v hlavě můj nepodařený závěr loni v Pečkách kde jsem to na cílové čáře vyloženě zpackal, naštěstí letos jsem se z toho poučil a řekl si že nic podobného už nepřipustím.

Rada Přemka Podlahy

Do cíle jsem nakonec doběhl na 87. místě (19. místo v kategorii MB49) v čase (00:38:39) s čímž jsem byl víc než spokojen. Pavel i přes mohutný finiš nepokořil hranici 38 minut a časem (00:38:02) si doběhl pro konečné 79. místo (53. místo v kategorii MA39), čímž se ujímá v našem minisouboji vedení 1:0.

Martin Máčel si do kolonky premiérový čas na trati 10 km zapíše hodnotu (00:56:42) a celkové 702. místo (155. místo v kategorii MB49) a cestou do Krucemburku bude jistě přemýšlet o tom, jak zahájit útok na průlomovou metu 55 minut.

Petra Havlasová neměla šťastný závod, ale o vyloženém „propadáku“ se hovořit v žádném případě nedá. Snad jen vlastní neschopností sundat si svršek za méně než 18s se připravila o možnost atakovat hranici jedné hodiny. Proto do Krucemburku posíláme dobře mířenou radu Přemka Podlahy jak ušetřit 18s při svlékání běžecké bundy, která zní : běhat bez ní.

A to je pro první letošní závod zatím vše, časem lze očekávat že s přibývajícím sluníčkem snad dojde i ke zkvalitnění zde publikovaných článků, které ze mě po nekonečné zimě lezou jako z chlupaté deky, nebo ještě lépe a výstižněji, lezou ze mě jako Petra z běžecké větrovky.

Stránky závodu: http://palestrakbelska10.webnode.cz/
Výsledky: http://behejcom-v3.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/palestra-kbelska-desitka-2012.xls?1330791942

Trať: nová silniční trasa v okolí Kbel, první kilometr do kopce, pak rovinka, zhruba v půlce trasy pak opět kopec, menší seběh, výběh a záverečný spurt do cíle. Celkové převýšení okolo 50m až se člověk zapotí.
Počasí: poměrně teplo, okolo 8C, slunečno
 

František Míček