ISC Praha - Speed Skating Team

Pernštejnský Zubr Inline 1/4 maratón (20.7.2013, Ujčov)

 REPORTÁŽ  (fm) Pernštejnský Zubr inline ¼ maratón, závod druhé kategorie na okraji divácké a závodnické pozornosti, nabízel ve svém 2. ročníku jedinečnou příležitost zařadit se do elitního klubu vítězů mezi taková jména jako Suchý, Kudělásek, Zíka, Jirsa či Nepovím. Když následně jeden z favoritů, vítěz regionálního závodu Tábor – Měšice a elitní závodník Mirek Pražma zjistil, že hlavní cenou jsou v Ujčově  tři lahvové desítky a olej do převodovky a oznámil pořadatelům, aby s ním rozhodně nepočítali, bylo jasné, že šance na výhru je větší než kdy jindy.

Vzhůru na Vysočinu

V sobotu brzy ráno jsem tedy vyrazil na Vysočinu do obce Ujčov, kde byla prezentace a též i samotný start. Místní inline závod se již druhý rokem koná jako doprovodná akce svého většího bratříčka, triatlonového závodu Pernštějnský Zubr, který však i přes svůj již 9. ročník nedokázal na start přitáhnout více než padesátku účastníků. Bruslaři se však těchto čísel obávat nemuseli. Minulý rok se inline ¼ maratónu, jak pořadatelé nazývají závod na 10 km, zůčastnilo něco okolo 10 bruslařů a bylo tedy otázkou, zda-li se pořadatelům tuto vysoce posazenou laťku podaří překonat a na start se postaví o nějakého toho závodníka navíc. Motivací pro všechny mohlo být například lákadlo pořadatelů v podobě „atraktivních cen“ či výzva všem odvážlivcům na překonání rekordních časů „borců z Otrokovic“ z 1. ročníku.

Mě osobně lákalo oboje: atraktivní ceny i překonání rekordních časů. No, nezní to moc skromně, ale kdybych napsal že pojedu 300 km abych se projel na bruslích a dal si pak jednu mastnou klobásu, tak to bych si opravdu, ale opravdu kálel do úst. Inu nabubřelost a arogance, to patří k našemu oddílu stejně jak např. Místek k Frýdku.

Příprava na závod

V Ujčově jsem byl před desátou a hned jsem se šel registrovat (300,- Kč). Na místě jsem byl jako první a doufal jsem, že stejné to bude i po závodě. Měl jsem však pro jistotu pevně sevřený řitní svěrač a jen doufal, že se z ničeho nic neobjeví takový Lukáš Trnavský, čímž by se moje jízda na vítězství změnila v pouhou projížďku v malebném údolí Svratky.

Před závodem jsem se projel jen trochu. Na projížďku celé trasy nebyl čas a tak jsem musel plně důvěřovat Ivanu Ochrymčukovi, který mě s trasou podrobně seznámil. Prý kromě malého kousku v Koroužném je povrch dobrý. Profil jsem měl nastudovaný z internetu, pojede se stále do kopce. Počasí mělo být slunečné, takže žádný Stožec 2010 nehrozil.

dsc_0238.jpg
JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV. Místní regionální specialitou s registrovanou ochrannou známkou v rámci EU, se kterou se běžný návštevník Vysočiny může setkat, je mýdlo Jar.

Na startu se nás sešlo zhruba 20 (mj. Uherkovi z Otrokovic, Korvasovi z Veselí nad Moravou,  Ivan Ochrymčuk z Tišnova), ale díky specialitě místního triatlonu kdy si startující mohli vybrat mezi během a inline bruslemi, nebylo až tak jasné, kdo vlastně jede bruslařský závod a kdo triatlonovou štafetu. Tak nebo tak, pokud dojedu první, bude to jedno.

Závodní postřehy

V 11:00 zazněl startovní výstřel a ten kdo měl na nohou brusle, vybruslil, ten kdo měl na nohou běžecké boty, vyběhl. 9. ročník Pernštejnského Zubra a 2. ročník inline ¼ maratónu byl odstartován.

Hned po startu se v čele zformovala početná skupina borců z Otrokovic reprezentovaná rodinou Uherkových. Jakmile jsem si srovnal brýle, kameru a krok, vyrazil jsem do útoku. Rychle jsem všechny předjel a sledoval jak býk na koridě auto s rudým praporem mávajícím z okna jedoucí přede mnou. Jistota, že mě dovede až do cíle, byla téměř stoprocentní.

Po dvou kilometrech jsem se jen tak pro jistotu podíval za sebe, abych s nelibostí konstatoval, že jsem nikomu neujel. Následovalo zamyšlení kde se stala chyba (jel jsem pomalu) a následně jsem se rozhodl, že je třeba dát šanci mladším závodníkům. Odstřídal jsem proto na konec balíku čítajícího asi čtyři závodníky a sledoval, co se bude dít. Nedělo se nic a tak když jsem se dvakrát nadechl, vyrazil jsem opět na zteč.

Tentokrát byl pokus úspěšný a když jsem se po dalších dvou kilometrech otočil, viděl jsem za sebou jen „vosu ze Žďáru“, tedy žluto-černou kombinézu Nicol Hlůškové. Nejprve jsem si myslel, že se mě to jen zdá a nikdo tam není, ale když jsem se pro jistotu otočil znovu, Nicol tam stále byla. Nakonec, proč ne.

Pokračovali jsme tedy ve dvou až do Koroužného, kde došlo na slova Ivana Ochrymčuka s tím rozdílem, že ten „kousek špatného asfaltu“ o kterém Ivan mluvil se protáhl na 500m. Nevím, jak vypadala silnice v Koroužném před 20 lety, ale pokud se zde řídí příslovím „na hrubý pytel, hrubý záplata“, tak lepší to tady nikdy nebylo.

Když jsme konečně předrncali celou vesnici, čekalo nás poslední stoupání. Mrknul jsem se na svůj Garmin a zjistil, že ještě tak kilometr a jsme v cíli. Blížili jsme se do obce Vír a já si vzpomněl na slova jednoho z organizátorů, který nám v předzávodní rozpravě říkal že „cíl poznáte lehce, budou tam mraky lidí“. Nikoho jsem však neviděl a tak jsem usoudil, že máme před sebou ještě pár stovek metrů.

Ve chvíli, kdy jsme přejeli jakýsi špagát na silnici a já se chystal na závěrečný spurt, auto před námi zastavilo a nějaký člověk stojící na krajnici na nás houkl, že jsme prej už v cíli! A to podle GPS zbývalo ještě 800m! Jelikož však zastavilo to auto, co jelo před námi, bylo jasné, že jsme opravdu v cíli. Přišlo nám to s Nicol velmi legrační, protože samozřejmě nikdo nikde nestál a nebýt toho, že auto zastavilo (nedošel benzín?), ani bychom nevěděli, že už je konec! A pokud bychom třeba střídali (já jsem sobecky nestřídal, tak jsem si to chtěl užít), vítězem by se stal ten z nás, na koho by zrovna přišla řada!

ph000098.jpg
ZPĚT V UJČOVĚ. Na fotografii zleva Lucka Korvasová, Verča Korvasová, Petr Korvas, Nicol Hlůšková a František Míček. Chybí pes Snoopy a pan Ruda.

Nemělo smysl přemýšlet jak by to bylo kdyby, byli jsme v cíli a to bylo podstatné. Loňský vítězný čas jsem vylepšil téměř o tři minuty (00:19:47), stejný čas si připsala i Nicol. Zárověň jsme se oba stali vítězi (vyhlašují kategorie mužů a žen), k čemuž jsme si vzájemně blahopřáli a vyrazili na zpáteční cestu do Ujčova.

Ujčovské hody

V Ujčově v té době stále probíhaly líté triatlonové boje a tak jsme se mohli věnovat pohoštění, které pro nás pořadatelé připravili. Poukaz na dva nápoje a specialitku z grilu byl rozhodně příjemný bonus, pro mě navíc znásobený skutečností, že jsem na zemi našel ještě druhý, nepoužitý poukaz.

Nepropečený kuřecí steak a nekonečná fronta na pivo způsobily, že víc a víc závodníků začalo upínat svoji pozornost k hodovním stolům, na kterých byly umístěny obložené mísy se salámy, sýry, ovocem a zeleninou. Nevím, jestli tento druh občerstvení měl být nabídnut pouze VIP hostům, kterých se však do Ujčova sjelo poskrovnu, ale ve chvíli, kdy jsem si drze jako první vzal hrušku, vzaly za své i ostatní pochutiny.

Snoopy se vrací!

Program pokračoval milým vystoupením psa Snoopyho, maskota společnosti MetLife. Netuším, kdo tento neohrabaný kostým vytvořil (pan Schulz to rozhodně nebyl), ale fakt, jak nemotorně se postava uvězněná v kostýmu obřího psa pohybovala, nesvědčí o promyšlené práci designéra. Tento idol mého dětství (Snoopy, vrať se!), ke kterému jsem s úctou jako pětiletý klučina vzhlížel, vytrvale ignoroval tleskot dětských ručiček a skandování „Snoopy, Snoopy“ a musel být na pódium doslova přivlečen dvojicí pořadatelů, což již samo o sobě vypadalo velmi komicky. 

dsc_0343.jpg
SMUTNÝ KONEC VELKÉ LEGENDY. Idol všech kluků a holek, legendární pes Snoopy je pod přísným dohledem pořadatelů eskortován zpět do bezpečného zázemí stánku s lihovinami.

Následný tanec a nejisté křepčení mezi skupinkou dětí vyvolávaly otázku, zda-li tento hrdina kultovního seriálu „Peanuts“, původně nazývaný „Sniffy“, nepozřel, a pokud ano, tak co a v jakém množství. Estrádní vložka byla vzápětí ukončena razantním odvedením Snoopyho pořadateli zpět do zadního traktu nedalekého bufetu.

Sláva vítězům

Odpolední blok se již pomalu blížil ke svému vyvrcholení v podobě závodů dětí na inline bruslích. „Jedeme v tom s Martinou“, tak zněl podtitulek závodů pořádaných pod patronací Nowis Teamu. Nevím, kdo a kam s Martinou jel, ale vím jistě, že do Ujčova to nebylo, protože chabá, neřknu-li mizerná účast PĚTI dětí všech věkových kategorií rozhodně nemůže být tím cílem, se kterým Nowis do celého projektu vstupoval.

dsc_0266.jpg
TAJEMNÝ PAN RUDA. Pán stojící ve frontě na lahodný mok s pěnivou čepicí byl natolik frustrován dobou přípravy svého oblíbeného nápoje, že nevydržel a obořil se na obsluhu stánku: "Jestli mě hned nedáte to pivo, tak vám za trest zaplatím pětitisícovkou, to uvidíte!"

Na závěr příjemně stráveného dne se pomalu chystalo celkové vyhlášení a stoly se pod záplavou cen jen prohýbaly. K naší smůle, tedy ke smůle bruslařů, byla většina cen rozdána triatlonistům a když nakonec nějaké ceny zbyly, byly nabídnuty místním borcům jako poděkování za vzornou reprezentaci obce. Na mě tak zbyl čistič skel, tři piva Primátor a poukaz na 500,- Kč na odběr zboží v obchodu PetrVabroušek.cz, kde nejlevnější položka stojí 1 000,- Kč.

dsc_0315.jpg
NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ. Vlevo stříbrný Ivan Ochrymčuk, uprostřed vítězný František Míček, vpravo bronzový Petr Korvas. Chybí indisponovaný pes Snoopy.

Prémie za překonání vítězných časů z loňského roku nakonec vypsána nebyla (nikdo nevěděl, za kolik to jeli vloni!), ale jak mě bylo přislíbeno jedním z pořadatelů, co není letos, může být příště!


Stránky závodu: http://www.czechoutdoortour.cz/zubr_inline_14maraton_.html
Výsledky: http://www.czechoutdoortour.cz/files/zubrcup_2013.xls


Trať: start v obci Ujčov s cílem u přehrady Vír. Celkové převýšení okolo 70m. Od startu se jede stále do kopce, povrch ucházející s výjimkou vesnice Koroužné, kde je zhruba 500m silnice s velmi nekvalitním, hrubým asfaltem. Provoz v pravém pruhu uzavřen. Před prvním závodníkem jede vůz označený červenou vlajkou.
Počasí: slunečno, jasno až polojasno, teplota okolo 26C
  

 

František Míček

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Franto Franto

(Petr Janda, 25. 7. 2013 23:04)

tobě ta Olešná ale leží v žaludku...ale článek pěkný :-)

Re: Franto Franto

(František Míček, 26. 7. 2013 10:28)

Ale ani ne, ale jako bys mě neznal - já si rád rýpnu do všeho, i do sebe :-) No a tu Olešnou nám stejně už nikdo neodpáře, ha ha. Jinak jsem rád Petře že články čteš!