REPORT  (ac) Choice of flights from Bari to European destinations is not as wide and cheap and as it could be from Rome or Milan, so I usually take the opportunity to run a marathon and combine some sightseeing and a short vacation into the same trip. That was the case with the Spice Rollerbalde Marathon held last Sunday in Latvian sea resort Jurmala.

 REPORTÁŽ  (fm) Závody v Opavě, tak to je u mě vždycky sázka na jistotu. Do Opavy jezdím často, rád a hlavně dlouho – tentokrát jsem z Prahy vyrazil v sobotu ráno a na místě jsem byl v neděli před obědem. Dobře, dal jsem si přitom Pernštějnského Zubra, provinční závod v podhůří Vysočiny, ale i tak cesta patřila k těm úmornějším. Ale zpět do Slezska. Vloni jsem se opavských závodů neúčastnil a byl jsem tedy zvědavý, jaké novinky a změny si organizátoři v čele s Honzou Krejčířem pro závodníky letos připravili.

 REPORTÁŽ  (fm) Pernštejnský Zubr inline ¼ maratón, závod druhé kategorie na okraji divácké a závodnické pozornosti, nabízel ve svém 2. ročníku jedinečnou příležitost zařadit se do elitního klubu vítězů mezi taková jména jako Suchý, Kudělásek, Zíka, Jirsa či Nepovím. Když následně jeden z favoritů, vítěz regionálního závodu Tábor – Měšice a elitní závodník Mirek Pražma zjistil, že hlavní cenou jsou v Ujčově  tři lahvové desítky a olej do převodovky a oznámil pořadatelům, aby s ním rozhodně nepočítali, bylo jasné, že šance na výhru je větší než kdy jindy.

 REPORTÁŽ  (edš) Pravidelný čtenář našeho webu bude jistě mile potěšen externím příspěvkem, který právě dorazil do naší redakce. Jedná se o reportáž z Lužických jezer a jeho autorkou není nikdo jiný než bývalá členka týmu ISC Praha Eva (doposud)Šodková, která se ve svém článku vrátí o 14 dní zpět a připomene nám tu neopakovatelnou atmosféru závodů v Lužici.

 REPORTÁŽ  (fm) Jestliže jsem se někdy v minulém roce podivoval, proč se v létě, kdy je počasí ideální, nejezdí žádné závody, tak v letošním roce nemám důvod se divit – dva se závodů seriálu LifeInLine se konají právě o letních prázdninách! Riziko že se bude opakovat loňské Brno, kdy se v říjnu jelo za nepřetržitého deště a nechybělo málo aby se bruslařský závod změnil v plavecký, bylo tedy minimalizováno. Letošní Brno navíc kromě výrazně lepšího počasí nabízelo i bonus v podobě návratu na původní okruh!

 REPORTÁŽ  (fm) Nerad to říkám, ale nepříjemné události v Olešné, kterých jsme byli hlavními, byť nechtěnými aktéry, měly neblahý dopad na naší další závodní přípravu. Některé z nás přešla veškerá chuť na plodovou zeleninu z čeledi tykvovitých (tzn. na melouny), zatímco ostatní se rozhodli léčit svoji aroganci a sportovní nabubřelost meditací a četbou literatury s motivy kladných hrdinů (Rychlé Šípy). Objevil se dokonce i velmi odvážný nápad založit Konto Mirka Dušína jako symbol boje proti všem těmto nešvarům, ale vzhledem k prázdné klubové pokladně z celého nápadu poměrně záhy sešlo.

 REPORTÁŽ  (fm) Nepříjemné cestování do severomoravské metropole Ostravy je definitivně již minulostí. S příchodem pana Leoše a jeho Expressu, resp. s příchodem konkurence poněkud fádním a omšelým Českým drahám, můžeme vesele odhodit obavy z umaštěných sedaček, zašpiněných oken či všude přítomných obalů vín pochybné výroby a naopak se těšit na nové, ničím nerušené zážitky z jízdy. Nebál bych se tvrdit že ti první šťastlivci, kteří měli tu čest jet s Leo Expressem, museli utrpět stejný kulturní šok jako užaslí Pražané, když jim pan Ponrepo v Karlově ulici otevřel první stálé kino. Prostě pokud do Ostravy, tak jedině vlakem! Tedy pokud bydlíte ve městě kde je nádraží.

 REPORTÁŽ  (fm) Musím se přiznat, do článku z Le Mans se mě dvakrát nechtělo. Ne že by nebylo o čem psát, to rozhodně ne. Spíš naopak. Bylo toho až moc. Navíc, byl jsem si vědom skutečnosti, že poslední reportáž z Le Mans se v roce 2011 četla poměrně dobře (víc se čtou jen články „Martin Kuchař hlásí odchod“ a „Chceš zhubnout? Zeptej se nás jak!“) a tak jsem nechtěl své potencionální čtenáře zklamat nějakou neuváženou zbrklostí. Jelikož ale vše dospělo do stádia, kdy jsem začínal zapomínat že nějaké Le Mans vůbec bylo, bylo nutné jednat.

 REPORTÁŽ  (fm) Neuplynul ještě ani týden od závodu 24 hodin Le Mans a už tady byl další závod. Jak by také ne, květen a červen patří k měsícům s největším počtem inline závodů a tak je potřeba závodit, dokud to jde. Já osobně mám závody v červnu velmi rád, tedy pokud přemýšlím o červnu jako o tom hodném pánovi, který s laskavostí sobě vlastní daruje bezradné Marušce plný koš čerstvých jahod. Snad mě paní Božena Němcová odpustí, ale pokud by v její pohádce povstal bratr Červen tak jak nám byl představen uplynulý víkend, mohla by si Maruška domů donést leda tak galoše plné vody, za což by jí sestra Holena věru nepoděkovala.

 REPORTÁŽ  (fm) Na závod do německého Klettwitzu jsem se vyloženě těšil. Nikdy jsem tam sice nestartoval, ale slyšel jsem toho tolik, až jsem se divil, jak jsem jen mohl tento legendární závod v minulosti ignorovat. Vloni se tam dokonce jel maraton bez větších problémů za 1:09 čímž Kamila Nováková ustanovila  nový český rekord v ženské kategorii (a vzápětí ukončila svoji květnatou kariéru). Navíc, pouhý týden před závodem v Le Mans, je rozhodně lepší projet se na osvědčeném testovacím okruhu pro závodní automobily nota bene s vynikajícím povrchem, než se pouštět do experimentů a riskovat neprověřenou, leč pravděpodobně divácky velmi atraktivní, trať kdesi ve východních Čechách.