ISC Praha - Speed Skating Team

Spreewald Half Marathon (16.4.2011, Německo)

 REPORTÁŽ  Jak již patří k místní tradici spreewaldských závodů, koná se hned druhý den v neděli ráno inline půlmaraton. Možná by bylo lepší kdyby se spíš jel už v sobotu a v neděli pak celý maraton, ale bohužel je to takhle a nedá se s tím nic dělat. Když jsem se ráno probudil, cítil jsem v nohách nejen včerejší maraton, ale i ten běžecký v Linci před týdnem a možná, protože jsem byl opravdu unavený, jsem cítil i tu Kbelskou desítku co jsme běželi někdy v březnu. Ale i tak jsem vstal už v 6:00.

Vydatná snídaně

A hned jsem si říkal jak je to dobře že jsme si vybrali ten menší pokoj co nám včera nabízeli, protože jsem tam nakonec zůstal sám – Verča s Terezkou měli daleko luxusnější pokojíček v Carl Thiem Klinikum nemocnici v Chotěbuzi, který navíc bude hrazený (doufejme) pojišťovnou Generali. Bylo to vlastně štěstí, že jsem tam zůstal sám, protože jsem si mohl na sebe hodit obě deky co tam byly - v noci byla fakt zima. Vzpomínal jsem v tu chvíli na Stodolovi, kteří spali venku pod širákem a kterým jsem moc nezáviděl a pak taky na přetopenou nemocnici v Chotěbuzi, tady padesátieurový „pokojíček“ připomínal spíš příjemně vychlazený zimní stadión.

Takže jsem vstal, odnesl všechny věci do auta, abych se po závodě nemusel s ničím zdržovat a šel na snídani. Paní jsem dal lísteček od Verči, která popsala situaci se šitím Terezčina čela, paní jen spráskla ruce a zmizela. Po chvíli se objevil pán a přinesl Hello Kitty bonbóny pro Terezku, to bude mít jistě radost. Mezitím jsem se vrhnul na snídaňové stoly, kde převládaly různé druhy salámů, paštik a tlačenek. Obvykle sice snídávám ovesnou kaši s banánem, ale když je na stole ta tlačenka, tak jde ovesná kaše stranou. K tomu jsem si dal jogurt, džus a čaj a jen doufal, abych z toho myšmaše nemusel běhat ze záchodu na záchod, resp. od stromu ke stromu.

Start půlmaratonu byl naplánován na 8:30 a tak jsem snídani, na kterou jsem přišel pro jistotu s bruslemi na nohou, zkrátil jen jak to šlo. Přilbu jsem odložil, protože bych asi neprošel dveřmi. V 7:30 jsem dopil čaj, nasadil přilbu a vyjel směrem ke startu. Dnes jsem byl jediným zástupcem ISC, jelikož Jarda s Danielou jeli včera hned na soustředění do Račic a Martin odjel zpět do tepla Teplic. Startovní číslo jsem měl již od včera (12 EUR), takže jsem nic dalšího nemusel řešit.

Jede se na start

Jak tak jedu směrem ke startu, najednou koukám kdo mě to zdraví na kole a ona Anička Stodolová! Že prý dneska půlmaraton nejede, že bude jen dělat Honzovi podporu na kole (v Linci bych jí za to jistě poděkoval!). Hned jsem se jí zeptal, jak se jim venku spalo a ona na to že dneska to bylo fakt hrozný, protože bylo strašný vedro, až si museli rozepnout spacáky! Tak to bylo fakt výborný, já v penziónu jsem mrznul a oni venku si museli rozepnout spacáky, jaký bylo horko ... No nic, příště žádnej penzión. Společně s Aničkou jsme tedy jeli směrem ke startu půlmaratonu, který byl na rozdíl od startu maratonu posunut asi o 1km.

Na startu se začali hromadit závodníci a já koukám, najednou se seběhlo pár fotografů a začínají fotit přesně to místo, kde jsem stál já. Hmmm, že by byl zájem o závodníky z Gigasport Teamu? Bohužel ne, jen jsem si stoupnul hned za Adama Franka, který byl přímo přede mnou! Na druhou stranu to vlastně nebylo tak špatné, protože budu asi na každé fotce kde je Adam Frank. Snad jen malá odbočka pro ty kteří neznají jméno Adam Frank – to je ten závodník co vyhrává naprosto pravidelně všechny závody v Německu, kterých se zúčastní, takže už před startem závodu se jede jen o to, kdo bude druhý. I včerejší maraton vyhrál, ale to byla víceméně moje chyba, protože Jarda chtěl pořád vědět kterej že to je ten Adam Frank a já jsem mu ho neukázal no a on mu pak ujel. Nebýt téhle fatální chyby v týmové komunikaci, skloňovalo by se dnes ve všech pádech jméno Zíka a ne Frank!

3, 2, 1 ... start!

Takže v 8:25 bylo na startu plno, jen Honza Stodola chyběl. Přiběhl na poslední chvíli, kombinézu nataženou jen napůl, vypadalo to že snad právě vylezl ze spacáku. Konečně jsme tedy byli kompletní a mohlo se odstartovat. Tento start považuji jako za jeden z nejhorších v poslední době, protože se nedalo vůbec rozjet a měl jsem štěstí, že jsem se nenatáhnul hned v prvních dvou metrech po odstartování – byl tam velikej přetlak, jinak to ani na 2m široké silnici nemohlo vypadat!

Naštěstí jsem to ustál a jelo se. Na rozdíl od včerejšího maratonu šlo dopředu hned 10 lidí, kteří vystartovali způsobem, jakým se většinou jezdí v Německu – zmizet co nejdříve. Mě bylo jasné že dnes se s nikým honit nebudu a v pohodě si dojedu v druhém balíku, stehna jsem měl naporosto ztuhlá a představa že vylítnu hned po startu čtyřicítkou byla celkem úsměvná.

Já jsem tedy odstartoval v tempu pro mě ještě přijatelném, Honza Stodola se rozhodl dohnat první skupinku a za chvíli se mu to i podařilo, i když tam na konci visel jako agitační leták na pionýrské nástěnce. Jeli jsme sice asi 30m od první skupinky, ale i tak jsem si říkal, hmm ten Honza, tak to klobouk dolů, já bych to dneska nechytil, to je teda dobrej.

Jelo se dál, nebylo to nejpomalejší, řekl bych že celkem svižná jízda a já jsem si říkal, jak se tam ten Honza drží. A pak střih, jsme na 5. km a já najednou koukám a před námi Honza, který tam na silnici poskakoval jako postřelená srna a už jen čekal na chvíli, kdy ho dojedeme. To se stalo během chvilky a tak jsme zase jeli všichni pohromadě. Behěm několika dalších kilometrů jsme sebrali ještě pár odpadlíků co se pokusili hrát na honěnou s Adamem Frankem, ale brzy zjistili že to není legrace. V naší zhruba 20-členné skupině se jelo celkem plynule, střídalo se a protože většina závodníků jela včera i maraton, nikdo se nepokoušel o žádný zběsilý trhák. Byl to tedy přesně ten styl jízdy, který mě naprosto vyhovuje.

Blíží se cíl

Tentokrát jsem neměl moc času dívat se po děvčatech v županech a labutích na hlavách závodníků, protože mě bolely nohy a už jsem jen chtěl aby jsme byli v cíli a já dostal okurku a nealkoholické pivo. Kupodivu jsem se držel vepředu, tedy až do chvíle, než jsem vystřídal a pak se odsunul dozadu, hned za Honzu Stodolu.

 

To jsme byli někde na 17. km a já si pomyslel, že za chvíli už bude konec, když mě zaskočil nějaký zvuk za mnou. Otočil jsem se co je to za námi a nemohl jsem uvěřit – dojela nás další, zhruba 15-členná skupina! Tak to mě docela vadilo, bylo to tím že se od 15. km zpomalilo a chvílemi to ani moc nejelo, ale tohle už byla síla. Vrátil jsem se tedy rychle do první poloviny našeho vláčku a doufal, že pro tu druhou skupinku bude heroickým výkonem už to jak nás dohnali a nebudou se pokoušet o nic dalšího, dojet 50. jsem fakt nechtěl, únava neúnava.

A tak jsme se pomalu, ale jistě blížili do posledního kilometru. Hned jak se objevila cedule, našlo se pár nadšenců so vystartovali dopředu a tak se vytvořila menší mezera, která se mírně zvětšovala, až to mohlo být asi tak 10m. Tak a je to v řiti, říkal jsem si, ale snažil jsem se zrychlit, co kdyby náhodou oni zpomalili. A oni náhodou zpomalili a já jak byl rozjetej, dostal jsem se celkem dopředu. Sice jsem neměl tak výhodné postavení jako Honza, který dojížděl do cíle uprostřed z první pozice, ale i tak jsem mohl být na takovém 6.-7. místě ve skupině, což je na mě úspěch. Navíc to nevypadalo že by mě někdo předjel, naopak já jsem měl ještě šanci někoho předjet.

Pivo a okurka

Honza nakonec dosprintoval druhý ze skupiny na celkovém 8. místě , já jsem dojel na konečném 15. místě v čase (0:37:26), s čímž jsem celkem spokojený, vzhledem k té únavě ... snad jen škoda že mě přesprintovali Bodo Dau a Jens Lange, tedy dva o kterých vím že se s nimi dá jezdit, ale co, sezóna teprve začíná a jistě budu mít příležitost jim to někdy vrátit. 

Hned v cíli jsem potkal Aničku Stodolovou která hned hlásila že „náš Honza dojel celkem 8.“, v tu chvíli jsem nevěděl jestli tím „náš“ myslí jako reprezentant České republiky, nebo KSBM Modřany, ale bylo to v podstatě jedno, prostě byl přede mnou.

Vzal jsem si okurku a šli jsme s Honzou na pivo. Dal jsem si pro jistotu dvě, k tomu nějaký jablečný džus a pak se rozloučil – oni šli s Aničkou ještě na těstoviny, které se zadarmo rozdávali. Já ale většinou nemám po závodě moc hlad, tak jsem je oželel.

Došel jsem si ještě pro diplom, abych zjistil že jsem opět 7. v kategorii AK40, celkově pak 15. Pak jsem jel na bruslích až k penziónu a hned vyrazil do Chotěbuzi pro Verču s Terezkou. Terezka už měla zašité čelíčko, ale jinak jí nic nebylo, už mě ukazovala pytlík bonbónů a měla velikou radost z Hello Kitty co jsem jí předal od pána z penziónu.

 

Odpolední vyjížďka

Bylo krátce po poledni a svítilo sluníčko a tak než jet zpátky do Prahy rozhodli jsme se jet se ještě projet na bruslích k jezeru Bärwalder See, které je nedaleko Boxbergu. Byli jsme tady již minulý rok a moc se nám tady líbilo – je to alternativa k Lužickým jezerům nebo Flaeming Skate. A možná že to je ze všech tří možností ta nejlepší! Jedná se v podstatě o jeden velký okruh okolo jezera dlouhý 21km – dokonce se zde jezdí závod, letos je to 12.6. 2011, více zde.

Po ranním půlmaratonu jsem si tedy dal odpoledne ještě jeden půlmaraton, tentokrát s Croozerem (na fitneskách). No pravda, jelo se pomaleji, zhruba 15km/h. Na druhé straně jezera v Uhystu jsme se zastavili na menší občerstvení, s Verčou jsme si dali Radler (bylo horko) a Terezka si vydupala řízeček – bylo vidět že po nějakém bolavém čelíčku už není ani památky!

Ten odpolední půlmaraton jsme si dali za 1,5 hodiny celkem volným tempem a i když Verča celou dobu říkala že by to při zápdech neujela, tak jsem jí v klidu řekl že teď to ujela a dokonce by se vešla i do limitu na půlmaraton, který většinou bývá 1,5 hodiny! No a kdyby netlačila půlku cesty Croozer, mohlo to být ještě rychlejší ...


Stránky závodu: http://www.spreewaldmarathon.de/
Výsledky:  http://www.lausitz-timing.de/2011/pdf/sm_11_ergebnis_21km_skate_gesamt.pdf


Trať: tři velké okruhy velmi podobné včerejšímu maratonu, povrch na většině trasy velmi kvalitní, jeden přejezd mostu. V dojezdu do cíle ostrůvek, který zrovna moc nemusím, jinak skvělé!
Počasí: vzhledem k času startu trochu chladněji, teplota tak 12C, po skončení závodu se vyjasnilo a zároveň oteplilo
 

František Míček

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Opět skvělé počtení!

(Martin, 26. 4. 2011 16:34)

Jen vydržať!!!!!

Re: Opět skvělé počtení!

(František Míček, 26. 4. 2011 16:44)

Díky, budu se snažit :-)