ISC Praha - Speed Skating Team

Palestra Kbelská desítka

 REPORTÁŽ  I když bruslařská sezóna je teprve přede dveřmi, tak ta běžecká odstartovala právě o uplynulém víkendu. ISC je sice klub bruslařský, ale v rámci zimní přípravy jsme u ostrého startu běhů v roce 2011 nemohli chybět ani my.

A tak se naše minivýprava (bez Marka Minibergera) ve složení já (František Míček), Martin Kuchař a Pavel Zajpt sešla v sobotu 5.3. 2011 v Kbelích, abychom se zúčastnili jubilejného 25. ročníku Palestra běhu - Kbelská desítka. Jak již název napovídá, jedná se o běh na 10km což bude velmi dobrým testem před nadcházejícím pražským PIM půlmaratonem, kde si ti ambicóznější z nás (Martin) chtějí zaběhnout svůj osobní rekord.

Sobotní počasí snad nemohlo být ani lepší, bylo jasno a slunečno, snad jen teplota o několik stupínků výšší by neuškodila, ale i tak těch 5C nebylo z kategorie nejhorších. Loni tady bylo počasí podstatně odlišné (sněhová vánice) a pochybuji že bych sem Martina a Pavla dostal. Letos tedy ale bylo vše ok a my už se těšili na start.

Po registraci v budově místní sokolovny, která zjevně nebyla připravena na nápor asi 600 závodníků (jak pamětníci vzpomínají, na prvním ročníku se jich sešlo okolo 60 a v sokolovně se báli - mezi takové běžecké pamětníky patří i  Michal Nepovím!) a tak jsme se co nejdřívě přesunuli k Pavlovu autu, kde jsme provedli poslední přípravy před samotným závodem. Já jsem si utáhl tkaničky, Martin si dal Rebu Bulla a Pavel si nastavil walkmana. Příjemně naladěni na závod jsme si stanovili své osobní cíle, já pod 40 minut, Martin pod 42:30 (ale furt remcal že to nedá) a Pavel to chtěl po týdenní přípravě hlavně doběhnout, ale pokud se mu to podaří pak v čase pod 45 minut. Jedinou jistotu že si zaběhne svůj rekord měl z nás ale jen Martinův kolega z práce Jirka, ten totiž ještě nikdy žádný závod neběžel a tak jakýkoliv čas bude pro něho tím rekordním!

Asi v 9:20 jsme se přesunuli ke startu, kde jsem se trochu proběhli, Martin s Pavlem si pak ještě dali nějaké rychlé rovinky, já jsem se místo toho vykecával na startu s několika svými běžeckými kolegy. Dobře jsem udělal, protože během chvíle se na startu sešlo něco přes 600 běhuchtivých závodníků a díky tomu že jsem se zakecal, měl jsem strategické místo hned kousek od startovací čáry.

V 10:00 zazněl startovní výstřel z ruky paní Dany Zátopkové a dav se pohnul kupředu. Tady jako autor článku, nejprve vylíčím své pocity. Běželo se mi fajn, naběháno celkem mám a věděl jsem že musím běžet okolo 4:00 na kilometr, což jsem plnil až do 4. kilometru, který jsem měl malinko pomalejší. Na otočce jsem ale byl v 19:55, tedy jen 5s před stanoveným limitem a navíc jsem hned za sebou viděl Martina! Pomyslel jsem si sakra co tady dělá, chtěl to běžet na 42:30 a je 20s za mnou, že on má naběháno na těch 40 minut a zase kecal?

Od 4. do 7. kilometru následoval mírný, ale táhlý kopec, který já osobně tedy moc nemusím, ale prostě jsem to nějak vyběhl a kilometr před cílem jsem již věděl, že pokud ten poslední kilometr zaběhnu pod 4:00 (což jsem ale prakticky věděl již od  začátku), tak to dám, což se nakonec stalo a já doběhl v čase 0:39:46, čímž jsem si splnil svůj stanovený cíl. Na můj osobák to sice zdaleka nebylo (0:37:34), ale rekord trati jsem dal a to mě těšilo.

Martin doběhl chvíli po mě v čase 0:41:47, čímž překonal svůj stanovený cíl skoro o 1 minutu, což je naprosto skvělé! Skoro jsem ho ani nestačil vyfotit, jak prosvištěl cílem. Jak se mi Martin svěřil před závodem, trochu se bál jestli to zvládne v tempu 4:15, ale atmosféra ho natolik pohltila že i když si poslední tréninkovou pětku před závodem zaběhl v čase hluboko přes 21 minut, tady to dokázal za parádních 20:49! Teď už to chce Martine jen zaběhnout to samé 2x a máš svůj osobák na půlmaraton, to bude pro tebe hračka!

Pavel po peripetiích s naraženým bokem zázračně vstal jak se říká doslova z mrtvých, když i přes naordinovaný 14-denní klid (ach ti starostliví lékaři) začal na poslední chvíli před sobotním závodem s dvoufázovým intenzivním tréninkem aby byl na závod připraven. To se nakonec ukázalo jako klíčové a nakonec se mu celkem v pohodě podařilo doběhnout v čase 44:03, čili pod svým stanoveným limitem 45 minut. Pavel běžel se sluchátky v uších a vodičem na 45 minut (Michal Frabša) v patách a i to pomohlo k dosaženému času. Škoda jen Pavle těch 3s, mohl jsi to dát pod 44! Tak snad příště ...

 

Martinův kamarád Jirka doběhl, sice s jazykem na vestě ale přece, v čase okolo 47 minut a tak jsme mohli být všichni spokojení, jelikož jsme si splnili své předstartovní cíle. Tomu se říká reálně odhadnout své možnosti! Poté jsem se přesunuli zpátky k Pavlovu autu, kde jsme doplnili minerály a vydané kalorie a s pocitem dobrého sportovního zážitku jsme se rozloučili.

Sezóna 2011 tedy byla zahájena více než úspěšně!

 

Stránky závodu: http://palestrakbelska10.webnode.cz/
Výsledky: https://spreadsheets0.google.com/pub?hl=en&hl=en&key=0Ajr3L32sd2ikdFhYX19ONnZOMlRhSEVIMGRfVjNyaXc&output=xls
 

František Míček

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář