REPORTÁŽ  (šb) Chtěla bych se s vámi podělit o nezapomenutelný zážitek. O víkendu jsem se zúčastnila 24 hodinového závodu inlinistů ve francouzském  Le Mans, a to jako „support“ 10ti členného mužského týmu Gigasport ISC Praha .

V sobotu dopoledne, před samotným závodem, jsme mohli využít nabídky organizátorů a vyzkoušet si závodní okruh. Tzv. paráda jízdy, se zúčastnilo opravdu velmi mnoho závodníků, členů družstev i domácích fanoušků. Nedalo mi, abych tuto možnost taktéž nevyužila, vždyť závodní okruh v Le Mans je tak známý a kdo může říci, že se po něm projel? Musím uznat, že mi ta jízda opravdu vzala dech. Trať je široká a asfalt hrubší než jsem čekala, ale bez výmolů a prasklin, prostě paráda. Docela jsem v té chvíli litovala, že nejsem závodník, abych si ten okruh více užila.

K mé pozici v týmu ...

Na začátku všech příprav, když mi byla tato pozice nabídnuta, jsem si zjišťovala, co vše má support na starosti, abych měla představu, zda tuto „funkci“ vůbec zvládnu. Jednalo se o úkony typu měření časů sportovcům na dráze, informování nastupujícího/čekajícího sportovce o časové rezervě do startu, hledání závodníka na cílové rovince, zajišťování pití na start, masáže a různé organizační náležitosti. Řekla jsem si „to je v pohodě“. Ale! Čím víc se blížil čas startu, tím jsem byla nervóznější, abych něco nepokazila a týmu tím nezkazila možnost dobrého umístění. Jejich ambice na stupně vítězů pro mě byly zavazující.  Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, mít za zády dobrý tým pomocníků, kteří za vás sledují pořadí týmů, jejich výkony, odstupy a tyto informace vám pravidelně reportují. Více než příjemné je ale také zastání momentů jako např. obstarání nového štafetového kolíku v případě jeho ztráty, kontrola doplněných butylek s pitím, prostě „všeho kolem“ a to tak, abyste se vy, jakožto závodník, mohl plně soustředit jen a jen na svůj výkon. V atletice jsme takovéto fungující týmy měli a tak jsem ho chtěla dopřát i těmto závodníkům. Pozice supporta pro mě byla zcela nová zkušenost a uchopila jsem jí s velkou zodpovědností.

K samotnému závodu ...

Po paráda jízdě, která mě tak nadchla, se závodníci začali připravovat na závod. Začalo připínání čísel na dresy, balení batohů na závodiště, a to včetně spacáků, karimatek a jídla. Když jsme přišli do depa č. 47, kde jsme měli vyhrazené místo pro náš tým, nestačila jsem se divit. V depu (které mají jednotlivé stáje při F1 nebo motorkách sami pro sebe) nás bylo asi 7 týmů. Dovedete si představit, jak se 5-10 členný tým může vejít do vyhrazeného prostoru o délce 3m se všemi těmi bagážemi? Oněměla jsem úžasem. Nečekala jsem, že si takové množství závodníků troufá na tento extrémní závod. Pro vaši představu, těch dep tam bylo vyhrazeno 50 a ještě asi 5 dep pro sólo závodníky a tzv. dua. Tito závodníci jeli buď celých 24h vlastními silami nebo se střídali v páru. Opravdu masakr!

Po úvodním „šoku“, jsem se těšila na moment startu. Závodníci stáli na pravé straně cílové rovinky a na levé straně měli brusle. Když se závod odstartoval, běželi přes dráhu v ponožkách, nasadili si brusle a vyrazili na trať. Tribuny byly plné fanoušků a členů družstev, atmosféra nádherná. Nostalgicky jsem si zavzpomínala na vlastní éru vrcholového sportu, kdy jsem podobnou atmosféru zažívala na větších závodech. Ani mi nevadilo, že jako „support“ musím stát na 10cm širokém zděném soklu, ze kterého se tyčí ochranné plexisklo do výšky asi 1,50m. K tomuto sklu jsem byla „připlesklá“, dalo by se říci celých 24hodin. Na tomto místě bylo mojí zodpovědností poznat na cílové rovince našeho závodníka, který se blížil do cíle a včas informovat dalšího závodníka čekajícího na dráze, který musel vyrazit před tímto finišujícím závodníkem tak, aby si stihli předat štafetový kolík. Tím, že se závodu účastnilo celkem asi 630 týmů, nedalo se vyhnout podobnosti dresů s některými týmy.  Snažila jsem si tedy co nejrychleji zapamatovat bruslařský styl jednotlivých závodníků a k tomu i poznávacími body jako barva helmy, barva podkolenek aj. Přes den to nebyl žádný problém, ovšem v noci to bylo velmi velmi velmi obtížné. Dráha byla nasvícená jako večerní ulice někde na vesnici, blikající světýlka na helmách či končetinách měla většina týmů, takže člověk musel být opravdu ve střehu. Naštěstí jsem měla „na skle“ sparinga, a tak jsme si naše domněnky vzájemně ověřovali. Nad ránem, když začalo svítat, se mi moc ulevilo. Oddechla jsem si, že tu těžší supporťáckou část máme za sebou.

Vzkaz závodníkům ...

Všichni závodníci mají mou velkou úctu. Každé kolo jeli naplno, jako by bylo jejich jediné. Hlavně v neděli se ukázalo jejich odhodlání dát závodu všechno. Do cíle přijížděli úplně zchvácení, nemohli popadnout dech a po cestě do depa se zastavili u nás, u supportu „na skle“, pro čas. Kolikrát říkali, že to bylo jejich poslední kolo, že už dál nemůžou a věřte, že nebylo. V zápalu dlouhého boje o 2. místo se všichni závodníci vydávali ze svých sil. Bohužel se 4 hodiny před cílem stalo něco, co jen tak nevidíte. Našemu závodníkovi, který vyjel ze startu po boku našeho největšího soupeře, při sjezdu z Dunlopu (kopec, na kterém je umístěná reklama - pneumatika Dunlop) prasklo první kolo na brusli a spadl. Naštěstí se nijak vážně nezranil a odnesl to pouze odřeninami. Do cíle dojel s velkým zpožděním a náš soupeř měl najednou náskok přes 3 minuty. V tu chvíli se začalo odehrávat nevídané. Martin Kuchař (z mého pohledu Leader týmu) začal vyjmenovávat jména kluků, jak půjdou nyní po sobě. Zpřeházel pořadí v sestavě a kluci neřekli ani slovo, i když někteří zrovna měli volno a odpočívali nebo obědvali. Všichni chtěli ten soupeřův náskok stáhnout. Jejich zápal a odhodlání bojovat do poslední chvíle mě fascinoval. Zbývaly 2 hodiny do cíle, kluci už nemohli, byli vyšťavení do morku kosti, čas na regeneraci byl krátký.. Snahy přiblížit se soupeři již bohužel tedy nedopadly. I přesto jsme skončili na celkovém 8. místě a na krásném 3. místě v naší kategorii „rakváčů“.  Kluci si stupně vítězů užili plnými doušky a mně nechali tento nezapomenutelný zážitek. Jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí jejich týmu.
 

Výsledky závodu:
http://www.24-hodin-le-mans.fossa.cz/

Fotky:
http://beeruska.rajce.idnes.cz/24h_Le_Mans_-_inline_zavod/
http://frankm.rajce.idnes.cz/24_Hours_Roller_Le_Mans_2011

P.S. Záznam ze závodu poběží na ČT4 jako samostatný pořad, datum vysílání bude upřesněno v nejbližší době.

Šárka Beránková